V pondělí 8. srpna měli čeští novináři možnost vidět film Star Trek: Do neznáma v pražském IMAXu. Redakce portálu Trekkies.cz u toho nechyběla. A jak tento očekávaný snímek dopadl? Pokud nechcete číst následující odstavce, můžu dojmy shrnout jedním slovem - paráda. V případě, že vás tenhle popisek navnadil, pokračujte směle dál. Nic ze zápletky na následujících řádcích neprozradím. 

Řada lidí se bála, jak si režisér Justin Lin - tvůrce série Rychle a zběsile - poradí s třetím celovečerním dobrodružstvím posádky mladého kapitána Kirka. První poněkud děsivá upoutávka naznačovala, že půjde o rychlý a zběsilý scifi blockbuster. Tyto obavy ale byly plané. Lin režíroval podle scénáře, který napsali Simon Pegg a Doug Jung a téhle dvojici patří možná největší dík za konečný výsledek. Zápletka filmu sice není složitá, nicméně Pegg a Jung dokázali vdechnout tomuto dvouhodinovému snímku startrekového ducha a opravdové kouzlo.

Scénáristé toho docílili tím, že dali postavám prostor. A to nejen dvěma třem hlavním, ale prakticky všem hlavním i vedlejším. Ovšem bez toho, aby se ze Star Trek: Do neznáma stala příliš ukecaná podívaná. Právě interakce mezi postavami a civilnější dialogy jsou zdrojem mnoha humorných ale také emotivních momentů, které mi stále rezonují v mysli. Ano, Kostra má konečně víc než dvě repliky. A nejsou to jen uměle vsazené metafory! Radujme se. A to je pouhý začátek. Výborně napsanou postavou je Jaylah. Mimozemšťanska bílé pleti se stejně světlou kšticí. Na samotném závěru filmu jsem se přistihl, že si přeji, aby Jaylah byla regulérní postavou případných dalších dílů série. A to už něco znamená.

Civilním scénám nádherně kontrastují slibované digitální orgie, které trikaři servírují v nejlepší kvalitě. Ať už jde o zcela nové, z netradičních úhlů snímané záběry Enterprise nebo vypiplanou základnu Yorktown či bitevní scény s nepřáteli, kteří se pod velením hlavního padoucha Kralla šikují jako roj včel. Jaké jsou motivace Kralla? Proč napadl loď Hvězdné flotily? Co mu vadí na Federaci? Na všechny tyto otázky film odpoví. Krall možná z počátku nepůsobí jako kdovíjak přesvědčivý záporák, jenže někde uprostřed všeho dění se člověku na mysl začne vkrádat myšlenka, že tady něco nehraje. A to je další silná stránka filmu, který se nám nesnaží vše vysvětlit dřív, než k něčemu dojde. Naopak diváka trochu nutí přemýšlet.

Kralla hraje Idris Elba, talentovaný Afroameričan, který si při natáčení zkusil své. Kvůli masce a prostetikám po celém těle musel trávit v maskérně mnoho hodin. Zvládl to. Poradil si i s tím, že je klaustrofobik. V jednom z rozhovorů dokonce přiznal, že ty nepříjemné pocity přetavil v to, čím Krall vlastně je. Není to totiž jednoduchý šílenec, který se pouze špatně vyspal a dostal chuť zničit Federaci. Elba svým herectvím přetavil šílenství, hněv, strach a nenávist ve hnací motor své postavy. A tyto své stránky postupně odhaluje. Dávkuje.

Když už jsme u masek. Star Trek: Do neznáma nešetří mimozemskými druhy. Doslova jimi překypuje. Na plátně máte možnost spatřit 53 zcela nových druhů. (Počet potvrdil hlavní designér Joel Harlow.) A s nadsázkou můžu říct: kam se hrabou Star Wars!

Za zmínku stojí hudba Michaela Giacchina, který do třetice přichází s trochu jiným stylem. Jeho hlavní téma zůstává, ale rozehrává ho do mystických variací a doplňuje novými neotřelými nápady. Parádní je orchestrace. Už úvodní titulky navozují husí kůži. A jedním z highlightů je hudební doprovod pro scénu na základně Yorktown. Opravdová lahůdka.

Sečteno a podtrženo - Star Trek: Do neznáma je "must see" science fiction film, který by vám neměl ujít. Rozhodně patří k tomu nejlepšímu, co se zatím letos do kin dostalo. K oslavě 50. výročí Star Treku je to nádherný dárek. Je ale zároveň krásnou i když hořko-sladkou poctou Leonardu Nimoyovi (Spock) a Antonu Yelchinovi (Čechov), kteří nás opustili.