Server TrekMovie.com přinesl ke 30. výročí seriálu Nová generace rozhovor s Brannonem Bragou o tom, proč jsou TNG i Roddenberryho vize stále aktuální. Rozhovořil se také o době strávené u Star Treku, o tom, jak Michael Piller seriál vylepšil, jak se pracuje v rámci „Roddenberryho pravidel“ a jaké to bylo spolupodílet se na poslední epizodě. Interview provedl Anthony Pascal, do češtiny přeložil Jakub Marek.

Brannon Braga začal svou kariéru psaním pro Novou generaci jako stážista začátkem čtvrté sezóny. Podílel se na scénářích celkem 24 epizod a také byl koproducentem poslední sezóny. Následovaly spolupráce na scénářích prvních dvou novogeneračních celovečerních filmů, také se stal showrunnerem Voyageru a nakonec spoluvytvářel seriál Enterprise. Po dlouhém čase stráveném u Star Treku se Braga podílel na seriálech 24 hodin, Salem, Kosmos a v současné době pracuje na novince The Orville.

Novogenerační „závratná“ změna kvality pod vedením Michaela Pillera

Nová generace se vymanila z toho, čemu mnozí říkají nejistý začátek. K TNG jste se přidal – a myslím, že parafrázuji něco, co jste kdysi sám říkal – „když se seriál zlepšil.“ Co zásadního z něj v době, kdy jste přistoupil na palubu, udělalo to „lepší“?
V prvé řadě si nebudu přisuzovat zásluhy, že se zlepšil, když jsem přišel já. Byl dobrý už nějakou dobu. Měl jsem prostě štěstí, že jsem nastoupil právě tehdy; a většina změn měla co do činění se psaním. Co jiného to mohlo být? Obsazení se nezměnilo, nezměnily se reálie. Bylo to psaní. Myslím, že většina zásluh patří [výkonnému producentovi] Michaelu Pillerovi. Ve třetí sezóně se příběhy přiostřily. Dařilo se jim vytvořit konflikt, který byl uvěřitelný a zároveň nezrazoval étos Genea Roddenberryho. Náměty byly mnohem přesvědčivější. Všechno vypadalo jednoduše realističtěji. To vše je ve scénářích a za to patří obrovský dík Pillerovi.

Piller byl váš první významný mentor, dá se to tak říct?
Bezpochyby. Byla to doba skutečného rozkvětu všech tehdejších scenáristů. Piller kolem sebe shromáždil zajímavou skupinku. Přivedl s sebou zkušené a skvělé scenáristy, jakou byla i Jeri Taylor, a pak jsme tu byli my kluci. Byli jsme dvacátníci! V televizi jsme nikdy nepracovali. Byli jsme zdravé jádro, které se prací s Pillerem, Taylor a Rickem Bermanem hodně naučilo. Všichni tři byli mými mentory. Vždycky říkám lidem, kteří v branži začínají: „Sám to nikdy nezvládneš. Nemůžeš kariéru rozjet jen tak, potřebuješ mít lidi, které zaujmeš a kteří ti pomůžou.“

Co jste se naučil od Michaela Pillera nejvíc? Co si stále připomínáte a dodnes se toho držíte?
Tehdy mi to připadalo jako kouzlo. Zdálo se mi, jako bych sledoval kouzelnický trik, jehož fungování nechápu. Seděli jsme nad našimi náměty a já přemýšlel: Jak jen dokáže jeho mysl tak rychle fungovat? Jak dokáže říct „ano“ či „ne“ nějakému nápadu. Jak může hned vidět, co bude v pátém jednání. Přišlo mi to prostě šílené. Pamatuji si, jak byly jeho dialogy přehledné a právě přehlednost je pro mě při psaní z poloviny vyhraná bitva. Stejně jako smysl pro celistvost. Nic se nevyhazovalo. Ať už se epizoda povedla, či ne – tvrdě jsme dřeli na každé a on nás vedl, měl představu o kvalitě seriálu, o tom, že musí o něčem být a má mít hloubku.

Myslíte, že kdyby nevstoupil na scénu jako showrunner, Nová generace by se nedokázala udržet?
Nemám ponětí, stejně jako nevím, jaká byla v prvních sezónách sledovanost. Na to odpovědět nedokážu. Netuším.

Ale jako seriál by nemusela být možná tak dobrá.
To nevím. Sledoval jsem pilotní epizodu spolu s miliony diváků a opravdu mě zaujala a bavila, ale druhý díl naznačil některé nedostatky, které v sobě seriál skrýval. Neříkám, že by v prvních dvou sezónách nebyly klasické epizody, ale podle mého názoru musíte poznat, že s třetí sezónou přichází závratná změna v kvalitě. A to se dá přisoudit pouze psaní. A co kdyby pokračovaly stejným stylem? Netuším. Nepochybně by se našly rozporuplné epizody, ale některé byly zatraceně skvělé, jako třeba „Kdo je Q“ s Borgy. Bylo to něco, co přetrvalo, co je úžasné. Takže bych asi nemohl říct, že by neuspěl.

Součást Roddenberryho budoucnosti

Mluvil jste o tom, že vy a Ron Moore jste byli odlišní, přesto jste často na Nové generaci spolupracovali a pak i na celovečerních filmech. Otevřeně se nechal slyšet, že nesouhlasil s takzvanými „Roddenberryho pravidly“, a nedávno prohlásil, že on i ostatní scenáristé nesnášeli replikátory, protože kvůli nim se vytrácelo dramatično. Souhlasíte s ním v tomto ohledu?
Můžu vám poskytnout jen polovinu odpovědi, protože druhá vyžaduje Rona. Ale pokud si vzpomínám, nikdy jsme o těchto záležitostech příliš nediskutovali. Prostě jsme vyprávěli příběhy. Stávalo se, že si ze mě Ron utahoval, ale ne, nikdy jsme neměli tvůrčí neshody. Myslím, že když přišel na krátký čas pracovat na Voyageru, měl odvážný nápad udělat ze seriálu na celý zbytek takový „Rok pekla“, což byl skvělý nápad, ale studio by na to nikdy nepřistoupilo.

Nesouhlasím s ním, protože si myslím, že etika Star Treku je založena na budoucnosti, kde lidstvo spolu vychází bez ohledu na etnický původ či takzvaný handicap, kde každý má své místo… každý. Jde o jednu z nejsilnějších charakteristik seriálu. Je to budoucnost, jejíž součástí chcete být.

Vždycky jsem měl rád Barclayho. Vy jste jej opakovaně vracel na scénu. Líbilo se vám mít někoho, kdo tak úplně nezapadá do Roddenberryho dokonalého čtyřiadvacátého století?
Barclaymu jsem rozuměl. Kdo by taky ne? V letadlech bývám nervózní, a kdyby existoval transportér, řekl bych: „Ne, díky, půjdu pěšky.“ Takže jsem ho vrátil na scénu v díle skládajícím poctu epizodě Zóny soumraku „Noční můra ve výšce 20 000 stop“, ale s transportérem („Zóna strachu“), protože nikoho jiného jsem nemohl použít. Ostatní byli buď klidní, nebo s tím problém neměli. On byl úžasný od první epizody, ve které výborně fungoval, a ukázal, že i v Roddenberryho vesmíru stále existují neurotičtí lidé. A prostě zbožňuju moment, kdy jej Picard nazve „Brokolicí“. Byla s ním legrace.

O psaní posledních slov Nové generace

Napsal jste řadu posledních epizod různých seriálů, ale za Novou generaci jste získal cenu Hugo…
Dodnes je to okamžik, na který jsem nejvíc hrdý; nic proti cenám Saturn.

Poslední epizody mohou být rozporuplné, vzpomeňme na Sopranovy, Ztracené či Enterprise. Co způsobilo, že vám „Všechno dobré…“ vyšlo?
Zaprvé fanoušci ten seriál velmi zbožňovali, takže do něj vložili hromadu lásky a hořkosladkého žalu prostě z principu. Myslím, že úspěch seriálu a náklonost fanoušků sehráli v úspěchu finále i jeho pozitivním přijetí důležitou roli. V té době to navíc nebyl úplný konec. Já i Ron jsme věděli, že hned nato budeme pracovat na filmu, takže jsme se to nesnažili pojmout stylem: „Tyhle lidi už nikdy neuvidíme.“ Zbavili jsme se velkého tlaku. Při psaní scénáře jsme necítili smutek. Byla to ryzí zábava. Naopak Generace byly mnohem těžší.

Epizoda přivádí zpět Q, který byl podstatnou součástí seriálu, a vrací se zpátky k pilotní epizodě. Svou roli sehrává i styl vyprávění; vracíte se k postavám první sezóny i té současné a díváte se do budoucnosti a skvěle to funguje. Navíc se to děje na přeskáčku, a Picard slouží jako záchytný bod, nezakotvený v jednom čase. Má to hezké okamžiky, jako třeba větu: „Jen oblaka jsou limit“ v závěru. Neustále jsme vymýšleli, jaká ta poslední slova budou. Mám pocit, že se zapojil i Rick [Berman]. Dali jsme si záležet na každém detailu.

Pokračování příště…

Nová generace nekončí závěrečnou dvojepizodou, ani filmem Nemesis. Knižní řada od nakladatelství Brokilon v příbězích posádky Enterprise-E pokračuje směle dál… Naleznete u vašeho knihkupce, nebo e-book na webu Palmknih.

Letos již vyšlo (román „Před zneuctěním“ vychází 23. 10.):

Dále chystáme:

Těšíme se na vás na našem facebookovém panelu Star Trek knihy česky!