Fascinující! Poprvé po více než sedmi stech epizodách Star Treku na mě jedna z nich působí spíše jako kapitola vytržená z daleko většího, epického příběhu, přičemž přesně to byl účel, a já jsem skutečně o to víc zvědav na pokračování. Nejen tedy na vývoj dění na lodi a osudy její posádky, ale překvapivě stejnou měrou i na vývoj děje na klingonské straně konfliktu, na který mě nalákaly narážky o tajemném klanu/rodu Mókai a vývoj vztahu mezi L'Rell a Voqem, a nejspíš je to jen zbožné přání, ale tuším za tím i příležitost k vysvětlení pro odlišnou podobu Klingonů oproti jejich „správné“ dobové podobě.

/// Jsem samozřejmě velice rád za znatelný vývoj vztahů i na klingonské straně vyprávění, přičemž líčení Klingonů zůstalo s pilotním dvojdílem konzistentní, doslova i přeneseně – i zde jsou z náznaků patrné náboženské motivace a především jejich užívání víry (i) jako pouhé záminky ať už k uchvácení moci, či k posílení xenofobních a nacionalistických nálad v klingonské společnosti. K posunu došlo ale i ve způsobu prezentace klingonské perspektivy – hercům se tu a tam daří i skrze jejich jistě velice obtížné masky přetlumočit různé výrazy a jistou elementární mimiku (ačkoliv na mistra „latexového herectví“ Douga Jonese nikdo z nich nemá), nespoléhají se tedy už jen na práci s očima a expresivní grimasy. Také jsem měl pocit, že některé dialogy v klingonštině (konkrétně ty Kolovy) byly nejspíše pro lepší srozumitelnost postsynchronovány. Snad je to jen tím, že konečně uvykám tomu naslouchat v celých scénách dialogům v klingonštině, ale začínám mít pocit, že rozeznávám už i intonaci a snad tím pádem i stopy herectví skrze hlasový projev.

/// Méně zajímavé mi tentokrát připadaly interakce v posádce Discovery, ačkoliv postavy, každá sama o sobě, se mi zamlouvají čím dál více. Michael je zde přívětivější, Lorca naopak přísnější, Stamets ještě tvrdohlavější, ale ne bez příčiny. Dojem na mě udělala demonstrace Lorcova „válečnického umění“, zejména jeho velmi sugestivní „dirigování“ závěrečné, velmi pěkně vygradované bitvy, i zostření jeho už dříve velmi napjatého vztahu s Paulem Stametsem. Lorcova snaha vyloženě demagogicky manipulovat zásadovým vědcem („blood on your hands“) a při puštění tísňového volání do éteru vlastně i celou posádkou mě zaskočila a potvrdila Stametsův popis Lorcy coby „válečného štváče“ z minulé epizody. Ještě ale nejsou známy Lorcovy motivace, čili na to vše mohou ještě příští epizody/„kapitoly“ vrhnout nové světlo.

/// Stamets vs Lorca ale není jediný vztah, kde jsem očekával spíše sblížení skrze spolupráci namísto prohloubení nepřátelství. Překvapili mě i Michael se Saruem a jejich vzájemná výměna neupřímností. Vítám také novou postavu – lodního doktora Culbera, vzácný to úkaz postavy sympatické od první chvíle. Zároveň se loučím s postavou zatím nejméně sympatickou, byť zajímavou a skvěle zahranou, a jsem velice rád, že smrt Landryové nebyla jen samoúčelným zvratem, ale že naopak posloužila tématu epizody a inspirativní myšlence: vidíte-li v druhém nepřítele, nepřítelem se stane a může vás zničit. Michael se na druhé straně snažila v tvorovi vidět to, čím opravdu je, a jen díky své otevřené mysli vyřešila kritický problém.

/// Přirozeně je to ale i zvídavost, díky níž Michael zjistila, že co na první pohled vypadá jako obludné monstrum, jím nutně nemusí být (myšlenka ne náhodou podobná pointě epizody TOS: 1x25 „The Devil in the Dark“). Už jen tímto prostým postřehem se epizoda zařadila přinejmenším před Animovaný seriál a jeho věčné přestřelky s gargantuovskými příšerami z cizích planet. Využití „želvušky“ při pohonu lodi navíc otevírá etické otázky, takové, které jistě teprve budou rozvíjeny v dalších dílech (i když přítomnost etického dilematu já osobně nepovažuji za nezbytnou náležitost každého Star Treku; patřičný význam obsahu seriálu již dávno dodaly politická alegorie z pilotu a dilema o slepém plnění nařízení z minulé epizody).

/// Už nyní je ovšem zřejmé, že zde prezentované dilema překonává svou komplexitou obdobné téma zpracované v dvojdílu „Equinox“ v seriálu Voyager, což je nepochybně další zdroj inspirace, jelikož situace v „Equinoxu“ byla typicky startrekově černobílá a vlastně tudíž šlo o předem vyřešený pseudoproblém. Nejenže živí tvorové využívaní pro pohon lodi (posádka Equinoxu s nimi v podstatě „topila v kotli“) byli inteligentními bytostmi, ale navíc je bylo nutno usmrtit. Do takové situace ani nebylo třeba míchat problematiku Základní směrnice. I bez té muselo být jasné, že genocida inteligentního druhu není úplně košér z žádného sobeckého a vlastně žádného myslitelného důvodu. Podobná a přeci velice odlišná situace Discovery oproti tomu nenabízí odpovědi předem, ale namísto nich jen odstíny šedi a výzvu divákům, aby usilovali formulovat si na celou věc vlastní stanovisko a obhájit si jej, až bude v dalších epizodách čelit nově odhaleným skutečnostem.

Původně publikováno 12. 10. 2017 jako komentář na ČSFD. Zde v mírně upravené podobě.