První Star Trek seriál z dílny CBS nám už nějakou chvíli jede a zatím, více než co jiného, dělí fanoušky do dvou táborů. Jeden tábor seriál poměrně adoruje, druhý jej nesnáší až do morku kostí. Existuje ovšem i třetí skupina lidí, ale ta není složená z trekkies průměrně konzumních, kteří by si jednoduše každý týden pustili novou epizodu bez vášní, jako to bylo obvyklé u předchozích sérií. Jde o lidi snažící se za každou cenu přesvědčit ostatní o své pravdě. Říkejme jim proto pracovně „lobbisté“. Tito lidé se pak zpravidla cítí být dotčeni, pokud jim někdo oponuje. Ze sociologického hlediska jde o nesmírně zajímavý fenomén, připomínající spíše politické půtky než cokoli jiného. Na následujících řádcích se zkusíme podívat na to, proč tomu taky je, a také si popíšeme různé prvky samotné Discovery.

Pusté vody Abramsovy s majákem na obzoru

Kdo už v letech 2005 a 2006 sledoval situaci dělení práv mezi CBS, které zůstaly seriály, a Paramountem, jenž utržil filmy, bylo jasné, co musí nevyhnutelně přijít. Jelikož součástí smlouvy bylo, že nový seriál nevznikne celou jednu dekádu, znalí očekávali oznámení nového seriálu nejpozději ihned po vypršení této lhůty. A tak se také stalo.

Mezitím stihla na Abramsových blockbusterech vyrůst nová generace fanoušku – „neofanů“, kteří se díky tomu, překvapivě, dostali nejen k TNG, ale i třeba k TOSce. Nicméně, alespoň podle všech veřejně dostupných informací, CBS zjistila, že její projekty, na kterých pracovala celou dobu, kdy nemohla produkovat vlastní novou tvorbu, a to sice remastery původního seriálu a Nové generace, nevynesly ani zdaleka tolik, kolik si od nich slibovala. A to je samozřejmě z hlediska businessu obrovský problém. Teď si troufnu teoretizovat a přijdu s myšlenkou, že někde zde se poprvé objevil nápad na tzv. re-brand, přestože jeden takový už provedl J.J. Abrams. Aneb pokud má Star Trek uspět u „moderního publika“, musí být diametrálně odlišný a splňovat současné trendy, kterým se obšírně a tak roztomile přezdívá „quality TV“. Celý pojem vychází z premisy, že je potřeba popisovat divákem viděný svět – a hlavně protagonisty (úmyslně nepíšu hrdiny) – v nečernobílém světle. Většinou pak jde o distopii jako takovou, všední krutost, deprese hlavního hrdiny, nebo jeho rozpolcenost mezi „světlou a temnou stranu“. A jelikož se dnes už na poli seriálovém skoro nic jiného, než výše zmíněná „quality TV“ netočí, dostali jsme se do nejčernobílejšího seriálového období v dějinách televize. Ach, ty paradoxy…

On tedy pojem „quality TV“ sestává i z jiných položek, ale ty se v podstatě vždy roubují na výše popsané.

Produkční přípravy

Ty probíhaly velice podobně jako před filmem „2009“. Okamžitě po skončení jednání o dělení práv v roce 2006 – kdy Paramount věděl, že už bude točit – se do světa, bez ladu a skladu, rozletěly wallpapery s modro-žlutou deltou a nápisem 2008. Když se na něj podíváte zblízka, vpravo skutečně najdete © 2006. A úplně stejně to provedla CBS o dekádu později. Jakmile mohla, oznámila Discovery – opět bez sebemenší přípravy, a ještě ji dala podobně nerealistický termín premiéry – tentokrát dokonce menší než 12 měsíců! Že to nejde stihnout, muselo být jasné snad všem.

Riziko vypuštění informace předčasně spočívá hlavně v tom, že pokud není ještě nic rozjetého, není o čem informovat příštího půl roku. A to se přesně stalo. V podstatě jsme znali jen jména produkčního týmu, ze kterého vyčnívali tři lidé. Bryan Fuller, koproducent a autor zhruba dvaceti epizod Voyageru a dvou z DS9 – hlavně pak ale autor oblíbených seriálů Dead Like Me, Pushing Daisies a Hannibal. Všemi milovaný Nicholas Meyer – (dle mého) geniální režisér Neobjevené země a Khanova hněvu, a dlouholetá spisovatelka trekových románů Kirsten Beyer.

První větší novinkou o Discovery byl „odchod“ Bryana Fullera z produkčního týmu, což se CBS poněkud nepovedlo. Dodnes nejsou okolnosti jasné, ale teoretizovat tu o nich nebudu. Stalo se – přípravy pokračovaly dál. Vcelku nicneříkající informace o castingu někdy překvapily, jindy zase nudily; největší peckou však bylo ujištění, že půjde o prime timeline – tedy stejnou časovou osu, ve které se odehrávají všechny ostatní seriály a prvních 10 filmů.

Změna nastala s představením designových návrhů. V tu chvíli bylo jasné, že někdo není upřímný, ale kdesi v koutku mysli hořela naděje, že jde jen o ústřelek, který bude retconován a vysvětlen. Minimálně optimisté to tak viděli. Pesimisté žhnuli plamenem Celestu a realisté pojali zdravé obavy.

V čase kývnutí na hlavní roli ze strany populární Sonequi Martin-Green, byl důraz na komerční stránku potvrzen. Různé vizuály dávaly také jasně najevo, že i přes umístění na časové ose do doby původního seriálu, dokonce do téměř stejného roku jako původní pilot „Klec“, bude nový Star Trek vypadat úplně jinak. A produkce tak zažehla naprosto zbytečné rozbroje.

„Hmm, dobrý, ale víc. | Víc čeho? | Všeho!“

Jenže nacpat tuny a tuny nových věcí do jasně definovaného období nelze. Umístění do roku 2256 je tedy velice nešťastné. V podstatě všechno, co mohlo vypadat jinak, vypadá jinak. Ať už jsou to ti prokletí Klingoni či designy jejich i federačních lodí, přes interiéry, silová pole, uniformy, osvětlení, až po obrazovku, ze které se po vzoru nových filmů stalo elektronické sklo. Dlouho jsem přemýšlel, je-li zachováno vůbec něco, až jsem se dopracoval ke klingonskému emblemu a transportnímu paprsku, který zhruba odpovídá filmům III–VI. A to je vše, přátelé. Pokládám si tedy otázku, co bylo cílem? Rozdělit fanoušky na dva tábory? Vyslat jasný vzkaz, že CBS už staré fany nechce? Vytvořit úplně nový vesmír, ve kterém je vše dovoleno? Ale přesto není. Pozice seriálu je tak sama vůči sobě nejistá a více než cokoli jiného připomíná pejska a kočičku, kde to bez jednoho nejde, ale s druhým také ne. Přitom zasazením celého děje řekněme třeba do roku 2454, 2511, nebo kamkoli dále na ose, by drtivá většina kontroverze okamžitě odpadla. Šlo tedy o záměrné vyvolání nevole s cílem zajistit internetové vášně a tím větší zájem? Skoro to tak vypadá.

A pak tu máme klingonštinu přesně podle Marka Okranda. Zase ty paradoxy…

Nehodnoť podle traileru, ještě jsi to neviděl!

Kdo říká, že se s touhle hláškou nesetkal, sám ji jistě používá. Dnes se do trailerů sype v podstatě vše a navíc jsou trailery vyloženě tvořené za účelem nalákat na prezentovanou věc. Je to jejich smyslem. Tudíž hláška „nehodnoť podle traileru, ještě jsi to neviděl“ je naprosto lichá. Z traileru je jasně zřejmý styl, kterým se to chce prezentovat. Jediné, co v traileru nevidíme, je více téhož, což nás právě čeká ve filmu nebo seriálu. Občas se vyskytnou výjimky, jako samozřejmě u všeho, že trailer propaguje akci, byť dílo samotné je například romance. Ale to už je potom blbost produkčního týmu, protože na to dílo samo většinou dojede.

Čili když někdo tvrdil, že se mu Discovery podle traileru nelíbí, nelhal. (Samozřejmě, na odtušení vyznění díla z traileru je potřeba znát určité repetitivní produkční prvky. Pro člověka s nakoukanými tisícovkami filmů a desítkami tisíc seriálových hodin, je to mnohem snazší.)

Už tam budem?

Zářijové očekávání se dalo krájet! Doslova několik hodin před premiérou utekla přes brazilské fanoušky znělka; ještě neosazená jmény. O několik chvil později ji pak pustila ven i sama produkční společnost. Mnozí, včetně mě, se zarazili nad tím, jestli to náhodou není fake, protože to vypadalo jako ryzí fanouškovský výtvor, byť propracovaný. Jak jsme později zjistili, šlo o znělku reálnou. Jak se komu líbí, je otázkou jeho osobního vkusu. Mně osobně nesedí klasické fanfáry nakonec jakoby „z ničeho“, ale to ponechme stranou. Co mě zaráží, je jakákoli absence osobitosti. „Máme TOSkový phaser, máme TOSkový komunikátor, jé, my se máme.“ Jelikož i sama Discovery je nepůvodní návrh, vzniklý už v roce 1975, není v té znělce tedy v podstatě nic, co by říkalo „já jsem nový, odlišný seriál“. A to tu máme v podstatě úplně nové univerzum. Tolik tedy k paradoxu číslo 3.

Už jsme tam!

Pilot se rozhodl věnovat čemukoli jinému, jen ne Discovery. Na jednu stranu, proč ne. Je to neotřelé a zdůrazní se tím důležitost Michael pro příběh.

Mimochodem, ženská varianta jména Michael je Michaela. V angličtině stejně jako v češtině – vzpomeňme na doktorku Quinnovou. Jde tedy zřejmě o další chtěnou kontroverzi, o které se bude psát. Dokážu si představit názor feministek a ostatním je to myslím úplně putna. Celkově to tedy vyznívá jako další zbytečnost „na efekt“.

Ale ať neodbíhám – pojďme k pilotu, který si dovolím vzít po bodech a (!) subjektivně:

• V úvodní scéně si Michael a kapitán povídají, co je cílem jejich mise. Dialog v podstatě nic dalšího neobsahuje a působí v danou chvíli naprosto nesmyslně. Volal mi kvůli tomu kamarád a nevěřícně se ptal: „Oni si tam vážně povídají o tom, co tam mají dělat?“ Ano, jakkoli podivně to zní, je to tak.
• Vyšlapaná delta v písku jako vizuální navádění by byl zajímavý nápad, kdyby na té planetě nebyly mraky. Takhle musely deltu vypátrat stejné senzory, které už hledaly pohyblivé biosignatury.
• Michael je velice, a teď cituji, „vděčná“ za to, že si její velitel myslí, že je zralá na vlastní vedení. A dle všeho se zdá, že je hotovo – Michael bude kapitán. To je sice všechno pěkné, ale do hodnosti povyšuje admiralita, která se doporučeními řídit nemusí.
• Efekt warpu je jiný, efekt transportéru je jiný, můstek je dole, … Naprosté zbytečnosti.
• Kamera je neustále nakřivo. Při sledování jsme s manželkou měnili úhel sedu, abychom se koukali rovně. Chvílemi to bylo, vzhledem k rychlosti přebliků, dost komplikované :)
• Saru by nikdy neprošel psychotesty na velící pozici. On je přesně ten typ, koho si Riker v lodním baru otevřel v paddu, a následně mu s Deannou po právu zazdili kariérní postup.
• Na jednu stranu jsem rád, že jsou klingonské scény v klingonštině; na tu druhou jsou ovšem nesmírně zdlouhavé a nudné. V klidu mohli aplikovat postup několika vět v klingonštině a poté přejít do angličtiny, jako tomu ostatně bylo doposavad kdekoli. A i vzhledem k tomu, že Vulkánci se mezi sebou baví anglicky bez problémů, by to dávalo mnohem větší smysl.
• „Jde o území Federace, ústup nepřipadá v úvahu!“ Chápu, že Američané nevědí, že zapíchnutím vlastní vlajky se na vlastnictví území nic nemění, ale toto by měla být budoucnost, kde hříchy minulosti leží hluboko v propadlišti dějin a Hvězdná flotila je neopakuje. Vždyť to byla ta základní Roddenberryho vize Star Treku. Přesně tady, v tomto časovém období.
• Že kapitán nechce poslouchat rady svého prvního důstojníka, se kterým pracuje sedm let, je minimálně podivné. Že se k Michael nadále všichni chovají s přezíravou arogancí je na Star Trek nepřijatelné. Absence vnitřních démonů a cenění si logického myšlení bylo jedním ze základních pravidel. To byla ostatně také jedna ze složek, proč byl Star Trek natolik populární – racionální skupina hrdinů, povznesená nad podobné přízemní pudy.
• Inteligence toho admirála, co si tam naběhl na vidle, byla neskutečná. Nevím, proč se nám seriál snaží namluvit, že takto funguje skutečná diplomacie.
• Michael byla jediná, kdo od začátku upozorňoval na rizika, a jediná, kdo byl ochoten s tím něco dělat. Přesto se před polním soudem přizná a je ochotná se nechat po zbytek života zavřít. Více vnitřních démonů, více neracionality a více prvoplánových šokantních zvratů.

Seriál se nám tedy snaží namluvit, že zdejší nesystémové chování postav je v pořádku. Že je špatné myslet sám za sebe, a že je špatné chtít zdůvodnění. Naopak je zřejmě v pořádku někoho obvinit, nechat zvítězit vlastní zaslepenost a bez dalšího danou osobu odsoudit. Tento fundamentální rozdíl oproti všem předchozím Trekům dalece překročil vybalancovanou rovinu mezi původním poselstvím a vůlí odvyprávět příběh dle svého.

Tohle je ten pravý Star Trek!

Nic proti tomu, líbí-li se Discovery někomu coby science fiction nebo prostě seriál. Možná i zařazení do „hard SF“ by to sneslo. Ale pokud to, co odlišuje Star Trek a generickou SF produkci, je set konkrétních pravidel, určující směřování celého univerza, jedná se o dvě rozdílné věci.

Jednoznačně nejzásadnější na celém Star Treku je prvotní myšlenka, že jde o vizi budoucnosti, která dopadne dobře. Společnost odhodí stranou ideologicko-dogmatické nesmysly, sjednotí se, naučí se spolupracovat, a aktivním úsilím dovede civilizaci na vrchol, kde ji dokáže udržet. A co víc – prozkoumávat hluboký vesmír v tužbě absolutního poznání. A toto se dařilo udržet dokonce i v DS9.

Abych citoval z dalších epizod Discovery, kde je například mučení… dobrá, řekněme „cílené trápení“ vnímající bytosti, okomentováno jako „it’s fucking cool“, a je schvalováno coby nutná obrana ve válce, pak jde o válku morálně předem prohranou. To je ostatně okamžik, ve kterém jsem začal přemýšlet, jestli vlastně fandím Federaci nebo Klingonům.

Nebo je to celé naopak a my se teď díváme na úmyslný ukázkový příklad, jak se to vlastně dělat nemá? Že „Když se kácí les, létají třísky. Jsme ve válce, musíme dělat, co je nutné…“ (citace: Jan Hlávka) je právě to, co bychom dělat neměli? Je to možné, ale dle mého v takovémto pojetí kontraproduktivní.

Nelíbí se ti to? Tak na to nekoukej!

„Argument“, který v internetové diskuzi na toto téma padne spolehlivě vždy :) Star Trek mě provází v podstatě celý život a mám jej rád právě pro svou odlišnost od ostatních. Díky oné výše zmíněné pozitivní vizi budoucnosti. Viděl jsem všechen několikrát a jde o univerzum, se kterým se dokážu sžít a ztotožnit. Proč bych se neměl dívat na další Star Trek a třeba doufat v jeho návrat ke kořenům? Proč bych neměl sdělovat svůj subjektivně negativní dojem? Proč bych obecně neměl přicházet s kritikou?

Ono totiž toto funguje i recipročně – dalo by se odpovědět: „Vadí ti moje kritika? Tak ji nečti!“ Jde o sdělení s naprosto stejnou váhou. A tady se konečně dostáváme k tomu, co jsem nakousl už v prvním odstavci. Když totiž „lobbistovi“ oponujete, znamená to pro něj, že nevyhrál. Vaše / moje / číkoli kritika jej uráží a není schopen ji přijmout.

Vztáhneme-li toto na internetové diskuze, zjistíme, že zde máme les plný ego-maniaků ;) A na jednu stranu je to tak. Chybí nám věcné, argumentační diskuze. A zdaleka nejen u Star Treku. Tady na portálu se před časem jedna diskuze rozhořela a rychle padla za oběť vlastní hranici, na kterou byly nesmyslně přihazovány osobní zásluhy a jakési imaginární „dluhy vůči Star Treku“. Zíral jsem na to skoro s otevřenými ústy.

Quo vadis

Viděl jsem už několik dalších epizod a nemá smysl znovu popisovat nastolený styl. Pokračuje se ve vymezených kolejích, kde aspekty logické (rehydratace želvušky z vakua) ani morální (úmyslné obětování) nejsou důležité – viz 1x06 „Léthé“. A ani ty kontinuální – Vulkán má opět několik měsíců, nejen sesterský T’Rukh. Vsuvka: Když si režisér Bob Wise uvědomil svůj omyl v The Motion Picture, přirozené družice Vulkánu v novém střihu filmu odstranil. No… A teď je tu máme znovu :)

Osobně nezbývá než seriálu i nám všem popřát trochu více tolerance, rozvahy, přemýšlivosti a důvtipu – a méně „siláckých“ vyjádření, ega, zatvrzelosti a dogmat. Třeba se tam, kde se nám všem líbí, jednou dopracujeme i bez třetí světové války.