Navazující knižní série mám opravdu rád a vždy jsem je vyhledával. Můžete se o tom sami přesvědčit v recenzích knižních sérií Terok Nor, Deep Space 9 Relaunch, Mirror, A time to…, Millennium, Double helix, New Frontier, Rise of the Federation nebo Destiny. Původně jsem se chtěl pustit pouze do čtení knih navazující na DS9 Relaunch, abych se dozvěděl pokračování osudů hrdinů mého nejoblíbenějšího seriálu – první knihy jsou právě součástí série Typhonského paktu. Nakonec jsem se však rozhodl pustit se do celé série, abych si osvěžil události.

Typhonský pakt

Příběhy jednotlivých knih jsou povětšinou zajímavé, jejich seskupení do tak obsáhlé trilogie však přisuzuji pouze marketingovým záměrům. Prvních pět s poslední knihou totiž vzbuzuje dojem naprosto chybějícího zastřešujícího konceptu. Dozvíme se sice zajímavosti o jednotlivých mocnostech Typhoneského paktu, kterými jsou Tzenkethi, Romulané, Breenové, Tholiané, Gornové a Svatý řád Kinshaya, mimo úvodní akt však chybí paktu nějaký konkrétní cíl či pokusy o spolupráci. Tento neduh ve výsledku řeší do série vklíněná duologie Plagues of Night a Rise the Dawn, jež konečně vzala zmíněný prvotní akt a rozvila jej dál přes obě knihy. Ve výsledku to tedy působí dojmem, že vytvoření Typhonského paktu vzniklo pouze jako potřeba nového protivníka.

Samotné knihy jinak ale čtenářům přinášejí spoustu startrekových zajímavostí – podrobnosti o Breenech a jejich kultuře, průběh romulanského politického rozdělení nebo znovuotevření tématu reprodukční krize na Andoru. Celkový dojem ze série navíc sráží zbytečné chyby, jako je například pořadí knih. Chronologicky tuto sérii uvádí kniha třetí – Rough Beasts of Empire, která dějově začíná před ostatními (ještě v čase událostí z trilogie Destiny) a následně se s ostatními knihami časově překrývá. Neměl jsem se spoléhat na prosté pořadí knih a měl jsem se podívat na mnohokrát osvědčený přehled návazností a vazeb startrekových knih. Jak můžete vidět v přehledu, celá série Typhon Pact navazuje v podstatě na všechno možné a není úplně lineární.

Nečekejte tedy od Typhon Pactu podobný propracovaný lineární příběh jako byl v Destiny. Jedná se o dílčí příběhy, které zastřešuje pouze tematická návaznost k mocnostem paktu a které navazují na mnoho informací rozsáhlého knižního vesmíru (TNG Relaunch, Titan, DS9 Relaunch, Vanguard). Nutno však podotknout, že tyto návaznosti série nijak neuzavírá, pouze je vezme, převrátí na ruby (v některých případech opravdu extrémně) a nechá je otevřené. Ukončeny jsou pouze jednotlivé dílčí příběhy knih.

Z celé série se mi nejvíce líbila zmíněná duologie Plagues of Night a Rise the Dawn a zajímavá byla Zero Sum Game. Ostatní knihy se mi příliš nelíbily.

Pád

Navazující série Pád již naštěstí koncept má a zároveň se jí podařilo uzavřít některé nedokončené dějové linie z předešlých knih. Knihy je možné číst samostatně, protože obsahují opět uzavřené příběhy, ale zároveň každá přihazuje střípky do dějové linky, která se táhne celou touto sérií. Výjimkou je první kniha série – Revelation and Dust, která je sice trochu oddechovější, zaměřuje se místo konkrétní mise na osobní příběhy postav, končí však cliffhangerem a vytváří tak dějový rámec celé série.

Musím přiznat, že po přečtení první knihy jsem se chtěl na celou sérii vykašlat. Nicméně druhá kniha Crimson Shadow je úžasná a řeší vztahy Federace a Cardassie. Další kniha A Ceremony of Losses je taktéž skvělá a zaměřuje se opět na andorijskou reprodukční krizi. Zbylé dvě knihy mají dobře zpracovaný a zajímavý příběh, na mě však obsahovaly zbytečně moc zákulisních politických machinací a tajností.

Konkrétní události z jednotlivých knih jsem nechtěl prozrazovat, protože je velmi pravděpodobné, že série Typhon Pact vyjde brzy česky. Navazuje totiž na knihu Jednotný osud, která by měla být v prodeji do října.