Tenhle díl se mi nikdy příliš nelíbil. Sví myšlenku rozhodně má, ale zpracování mi nesedí. Přijde mi, že celý problém je hodně zjednodušený a navíc je tu poměrně v konfliktu Základní směrnice. + mi celkem vadí ona scéna, kde Tasha mává do kamery.

Tak při prvním sledování mi tenhle díl určitě zajímavý přišel, nicméně v retrospektivě je to opravdu jeden z těch průměrnějších a tématem se opravdu zabývá zbytečně povrchně. Nicméně o Merrittovi jsem netušil, takže díky moc za zavzpomínání a nové informace k tomu. To si člověk myslí, že už všechno viděl, slyšel a četl a ejhle. :)

Ani já nepovažuji ten díl za bůh ví co, ale jak píšeš, omi, zaujala mne u toho dílu informace o Merritovi a taky to, že pro Denise Crosby to byl poslední natáčecí den, i když jsme jí pak ještě viděli v dalších dílech. A ten rozhovor o drogách fakt nemá chybu.:-) Mám pocit, že znám všechny díly zpaměti, ale když jsem si tenhle kvůli retru znovu pouštěl, tak jsem se vážně nasmál u toho, jak Tasha říká Wesleymu, že drogy mu udělají dobře a on strašně nechápe, co na tom ti feťáci mají.:-) Je to strašně přehrané od těch herců... jako nějaká reklama.

Chápu, že to mělo mít nějaké poselství, ale tyhle okecávací moralizující epizody, kdy jedině to, co se děje ve Flotile, je správé, za to bych tvůrce vyhodila z přechodové komory.

Jano! To je krutý, vyhazovat někoho z přechodové komory! Ale jsem rád, že vidím Tvůj komentář (a ještě takový ohnivý), takže zákrok, který jsi zmiňovala, dopadl dobře a vypadá to, že jsi ve formě.:-)

Fando, jestli to dopadlo dobře, to se dozvím za dva týdny. Zatím tiše trpím, píšu ohnivé komentáře :) a sním o kožním regenerátoru. Protože je fakt zákeřnost nemoci si podrbat něco zalepeného, co svědí jako čert a navíc je to na místě, kam si nedosáhnu (jen klid, je to na zádech -:))).

Mně se tento díl líbil docela hodně a je jedím z prvních kořenů mé obliby TNG! Když jsem ho viděl poprvé, tak jsem toho ještě ze ST moc nakoukáno neměl, takže to bylo jedno z prvních mých setkání se Základní směrnicí. Celé jsem to sledoval s nepříjemným očekáváním, že to zase skončí tuctově moralisticky právě oním "Nezaujatý divák nabude právem dojmu, že Ornarané jsou vykořisťovaní Brekkiany". Z mého pohledu to byl naprosto normální obchodní vztah mezi dvěma civilizacemi, symbióza, žádné vykořisťování.

A obával jsem se, že morální špatnost drog tam převáží a "v zájmu dobra" bude morálka jako obvykle nadřazena nad zákony a směrnice. (Takové to "(nejednoznačná a subjektivní a pružně vycítěná) Spravedlnost je důležitější než (jednoznačně a nezaujatě formulované a kodifikované) právo".) Takhle filmy a seriály, co jsem znal, vyznívaly.

Picard nakonec zvolil řešení, kterým vyřešil obojí najednou,což mne nadchlo. Vyřešil problém morálně špatných drog, ale "legitimním způsobem". Asi jakoby dnes někdo zabránil teroristickému útoku bez mučení, bez odposlechů, bez lhaní, bez násilí, bez sebemenšího porušení práv teroristů na soukromí a presumpci neviny, ale nakonec zabránil.

No a taky se mi to líbilo kvůli samotnému konceptu Základní směrnice.

Zephram: Mě tam nadchl ten rozhovor Picarda s doktorkou a ten citát, který jsem zmínil - že směrnice není jen soubor nařízení, ale že je to filozofie... tohle se se mnou táhne v podstatě celý seriál. Hlavně u Voyageru, kde zvládla Janewayová i přes všechna příkoří filozofii Primární směrnice dodržet. Třeba na rozdíl od toho kapitána Equinoxu. Tím ale neodsuzuji např. chování Siska v epizodě Za svitu luny... nebo to jak okradl slabší plavidlo kapitán Archer, aby mohl splnit misi v Delfské oblasti... někdy holt účel světí prostředky a je fajn vědět, že i kapitán je "jen člověk". Tady to ale Picard zvládnul fakt elegantně.:-)

Jano:-) To bude ok, zkus meditovat.:-) Hlavně, že jsi ok.;-)

Fanda: To já zase myslím, že kdyby sis mohl promluvit se Siskem nebo s Archerem, že by ti sami potvrdili, že si to odsouzení zaslouží. Však si to oba sami velice vyčítali. Známe okolnosti a tak to pochopíme, ale to z těch činů nedělá nic méně odsouzeníhodného. BTW řekl bych, že několik případů, které s porušením základní směrnice minimálně ostře hraničí, by se u Janewayové najít dalo, a to i přestože to později v rozhovoru s Ransomem zapřela.

Jinak na Symbiózu mám stejný názor, jako Telemachus a ostatní. Příliš zjednodušující, příliš okatého moralizování a situace předem důkladně rozvrhnutá tak, aby se dala nekonfliktně vyřešit i bez nutnosti porušovat základní směrnici. Ale jsem rád za připomenutí Merritta Butricka v článku. Vždycky mi to připadalo dost nešťastné, jak dopadl. O rozloučení s Denise Crosby jsem nevěděl. To je pro mě novinka.

Káťa si směrnici přetvářela jak potřebovala a zrovna v Equinoxu mě děsně štvala, můra jedna. Vůbec je škoda, že z toho dvojdílu nevznikla třeba půlka série, nebo jedna celá... Asi budu fakt divná a sobecká potvora, ale i to Archerovo rozhodnutí "potřebujem zachránit Zemi, tak okradem jinou loď..." já to brala jako něco, s čím bych souhlasila. Extrémní okolnosti (i v normálním životě) si prostě žádají kreativitu, byť drobet sobeckou a hnusnou (kdo říká, že té okradené posádce nepomohli třeba Vulkánci... nebo Daniels... Teďka to asi zní jako něco, s čím souhlasit nebudete, ale hrozně se mi líbí třeba myšlenka "Chybějících příběhů," které tu vznikají. Dávají možnost přemýšlet o tom "co kdyby."

Eodeon: Já neříkám, že postup Siska nebo Archera schvaluji jako správný. Říkám, že je za jejich rozhodnutí neodsuzuji a dokonce s jejich postupem souhlasím, přesto - stejně jako oni - vím, že to nebylo správné. Ale i Sisko na konci epizody sám říká, že kdyby to měl udělat znovu, že to udělá stejně a že s tím jeho svědomí dokáže žít.

A jak píše Jana - Extrémní okolnosti si žádají extrémní řešení.

Jano, Káťa říkala, že si směrnice "snad trochu přizpůsobila", ale nikdy je neporušila... jedinej škraloup u mě má za závěrečný dvojdíl, kde neváhala použít technologii budoucnosti a změnit minulost. Za to by jí Daniels nebo někdo z té časové policie asi nepochválil.:-)

Já s jejich rozhodnutím přeci také souhlasím a myslím si i to, že bych udělal na jejich místě totéž, a přeci to stále považuji za odsouzeníhodné. To se spolu nevylučuje. Za určitých velmi specifických, extrémních okolností je naprosto pochopitelné udělat něco zavrženíhodného, což z toho ale nedělá nic správného a ani z epizod, o nichž je řeč, to nijak nevyplývá. To bychom byli velmi špatní interpreti, pokud bychom si z toho vzali tolik, že co je špatné může být dobré, pokud pro to máme pádné důvody, nebo lidověji, že účel světí prostředky. Ono kdyby ta věc opravdu byla takhle černobílá, Sisko by ten tuhý boj se svým svědomím nemusel svádět. Hodil by to za hlavu, aniž by se musel učit s tím žít. A to měl ještě velké štěstí, že to dopadlo, jak to dopadlo. Může se utěšovat příznivým výsledkem. On i Archer měli štěstí, že jim jejich úmysly vyšly a zjednodušeně řečeno, malým zlem zabránili daleko většímu zlu.