Retro: Tapiserie
čt 21. listopadu 2013 autor: omi přečteno: 2829x
komentáře: 6
Tenhle díl mám moc rád. Je tam elegantně zpracovaný časový paradox. Picard se po probodnutí srdce směje kvůli tomu, že se mu podařilo změnit budoucnost, o kterou nestál. Jak mohl ale vědět, jaká bude, když v době, kdy se stala ta rvačka, ještě Q neznal?:-)
Btw. Taky jsem si lámal hlavu nad tím, zda jsem správně pochopil, že díl je oslavou bezstarostnosti, nerozvážnosti a lehkomyslnosti nad rozvahou, moudrostí a opatrností. Ale díl je hlavně o tom, že bychom neměli litovat svých činů a že prací lze odčinit i klukoviny z mládí.
Btw. Taky jsem si lámal hlavu nad tím, zda jsem správně pochopil, že díl je oslavou bezstarostnosti, nerozvážnosti a lehkomyslnosti nad rozvahou, moudrostí a opatrností. Ale díl je hlavně o tom, že bychom neměli litovat svých činů a že prací lze odčinit i klukoviny z mládí.
Pokud jsme ve vesmíru sami, je to strašné mrhání místem.
naprosto krásna epizoda, nechápu proč jí někdo nemá rád!
Co po nás zůstane není tak důležité jako to jak jsme žili. (kapitán Picard)
Taky se mi tahle epizoda líbí. Alternativní časové linie jsou vždycky velmi zajímavé.
De profundis clamo ad te domine.
Fantastický díl! Každý aspekt, který v něm je, je něčím nesmírně zajímavý. Pokud leckde žehrám na absenci filozofického přesahu, tady rozhodně nechybí. Nemůžu se dočkat remasterované verze a bonusů..
Můj neoblíbenější díl. Zajímalo by mě jak působil na lidi tenkrát, když byl prvně odvysílaný, protože já jsem ho viděla nedávno a měla jsem u něho takový zvláštní pocit, dokonce i teď na mě působil jako z budoucnosti a to je to starý:-)
Fanda: myslíš na tom začátku? Já si myslím, že Q dopředu věděl, že Picard nebude spokojen se změněnou budoucností a bude ji chtít vrátit zpět.
Komentáře mohou přidávat pouze přihlášení čtenáři.
