K myšlence eutanázie bych dodal také druhou tvář taktéž zmíněnou ve Star Treku a to konkrétně filmu Star Trek V. Zde byl McCoyův otec smrtelně nemocen, a aby McCoy zabránil otcově dalšímu trápení, pomohl mu odejít ze života. Krátce na to byl nalezen lék. McCoy se tím trápil zbytek života. Myslím, že to také stojí za zamyšlení.

surel: Souhlasím. Na druhou stranu, jak často se ze statistického pohledu může stát, že nalezne lidstvo lék na nějakou nemoc, jejíž pacient je v konečném stádiu, trpí bolestmi a lék by byl tak dobrý, že by zvrátil i takto kritický stav? Nesouhlasím třeba s tím, aby ukončil dobrovolně svůj život ten, kdo má HIV a může vést ještě řadu let víceméně plnohodnotný život, ale u člověka s rakovinou v posledním stádiu, který trpí silnými bolestmi a jeho čas se dá počítat v lepším případě na týdny, v takovém případě bych si z humánních důvodů asistovanou sebevraždu představit dokázal. Např. ve Velké Británii myslím platí zákon, že lékaři mohu předepisovat takovým pacientům bolest tišící léky i v takovém množství, o kterém vědí, že pacientům život významně zkrátí... Proč takovému člověku poslední chvíle alespoň nezpříjemnit, pokud máme tu moc?

Fanda: Máš pravdu, také jsem spíše příznivcem usnadnění odcházení z života v případech, kdy opravdu není vidět žádná jiná možnost. Nicméně si vždy na toto (viz. výše) vzpomenu, na tu hrůzu, žít s vědomím, že jsem někoho mohl zachránit, kdybych jen chvíli počkal. Vůbec nezávidím lékařům, kteří se s tímto musí denodenně vyrovnávat.

Surel: Ani mi nemluv. Jejich práci jim nezávidím. Já omdlívám i u braní krve, ale sledovat lidi v jejich posledních chvílích a nemít jim jak pomoci... šílený. A představa toho co píšeš je snad ještě horší. Být vrahem, i když se tak stane třeba z těch nejvznešenějších důvodů, je taky něco nepředstavitelného. I tak mám ale pochopení pro to, když se někdo rozhodne ukončit dobrovolně svůj život, pokud k tomu má pádné důvody. O tom, co je "pádný důvod" bych ale rozhodovat nechtěl. Je to vážně složité téma. Příště asi udělám Retro na nějakou bezduchou, leč efektní a zábavnou střílečku:-)

Tahle epizoda se mi hodně líbila. Byla výborně zpracovaná. Právě ukázání obou stran a hlavně úhlu pohledu těch stran. Bylo to ovlivňováno kulturou, ale ti lidé byli prostě součástí kultury. V té naší by se taky našlo lecos, co by ostatním přišlo velice zvláštní či nemorální.

Osobně jsem pro to, aby si člověk mohl se svým životem naložit tak, jak chce. Je to jeho život. V případě eutanázie ano, aby to nebylo rychlé rozhodnutí, ale pokud se se svým stavem nemůže člověk smířit ani po určité době, případně je v bolestech, tak říkám, proč ne. (Samozřejmě je pak někde horší rozpoznávání, zda je to opravdu jeho vůle apod., mezery se najdou všude.)

Tahle epizoda je jedna ztěch nejlepších z TNG, jasně ukazuje to morální dilema a nití lidi k zamyšlení. Vlastně je to i současný problém. Obyvatelstvo dlouhodobě starne a politici nam chtějí namluvit že budeme pracovat do 70 ti tedy alespon ja a taky to že si máme spořit na důchod. Pokud se nad tím zamyslím ritualní sebevražda ve chvíli kdy se již člověk nedokáže sám o sebe postarat je velmi vhodným řešením.



Celé by se to dalo říct jednoducho větou - každý člověk má právo na to rozhodovat o svém životě. At již chce zemřít nebo žít. Bohužel toto zde v našich podmínkách asi neprosadíte protože jsou tu lidi kteří samozřejmě ví co je pro vás nejlepší líp než vy.

Poté, co jsem svého dědu po mrtvici viděla v LDNce, a ta vzpomínka se mi sem tam vrátí, bych tohle uvítala. Osobně se bojím doby, kdy budu závislá na cizích lidech někde v důchoďáku. Vlastně asi takhle... doufám, že se takového okamžiku nedožiji, nebo že v době mého stáří, kdy budu mít pocit, že už chci jít, mi tohle někdo umožní.

Inu, jsem na tom podobně jako Jana, vzpomínky tohoto typu se čas od času vrací a člověka to nutí přemýšlet v daleko širších souvislostech, sám se totiž taky děsím okamžiku, kdyby mou jedinou náplní dne bylo ležení na posteli a přidělávání starostí doktorům a potomstvu...

Postupně jsem zjistil, že jediné, co chci, je oženit se, vychovat pár dětí v dospělé, pořídit si smečku psů, a pak svou smrt přivítám s otevřenou náručí, protože můj život již bude naplněn. To u mne je silnější pocit než cokoli jiného. Tedy šťastným a klidným koncům zdar.



Každopádně epizoda krásná, jdu si ji opět po čase připomenout. Tedy opět díky za vynikající retro, a žádnou střílečku :)

Já chci vidět lidi na Marsu. Pak můžu pojít jako prašivý hafan bezdomovce, bude mi to fuk. Ale musíme jít dál, jinak tady shnijem a zdegenerujem, ztratíme se.

Dokud budu schopný čučet aspoň na video, tak z tohoto světa pospíchat nebudu. Pokud bych měl mít ve stáří nějaké fyzické problémy, nebudu váhat zpestřit si denní program nějakými drogami.:-) Minimálně nikotinem.:-) Budu prohánět babky v důchoďáku, pravidelně odevzdám důchod vnoučatům a až to jednou přijde, tak se budu hlavně snažit mít ušetřeno na vesmírný pohřeb.:-) Pořád je se na co těšit.;-)

No já se dost bojím, že současní nedůchodví fandové sci-fi obecně budou v důchodu pěkní chlíváci :). A babky budou zase prohánět plešaté dědoušky picardovského zjevu, venčit bígly a pěstovat marjánku :). Namísto na slevové akce budou z důchoďáků jezdit na cony a akce do přírody, ze kterých se ale sem tam někdo nevrátí. Na náhrobku bude mít dotyčný napsáno "zemřel při výkonu služby." Do toho budem poučovat mladé generace o tom, jak jsou blbé, že neznají třídy lodí a jména červených praporčíků. Na jednu stranu to bude vážně prča :).

Co prča nebude, bude vazba na minulost, kterou si mladší nebudou umět představit. Naši oblíbení herci budou ve většině případů mrtví a my budeme zase za tu "nechápavou starou generaci," protože v médiích poběží vymakané cool vychytávky, které my absolutně nepoberem. A co pak taková vnoučata - až se jim odkážou modely lodí a tisíce kartiček, různé věci a haldy knih... a oni to třeba vůbec nebudou chtít.

Sakra, jsem si způsobila depku :) - jdu vymýšlet další tři robotické zákony - ať po mně něco zůstane :).

Jano, nepropadej splínu.:-) Dyť je to parádní představa.:-) Trocha té senility, trocha alzheimera, trocha marjánky a uvidíš, jaké budeš mít veselé stáří.:-)

Jen mě trochu děsí představa, jak budou naše pravnoučata vyhazovat naše celoživotní sbírky scifi artefaktů na smeťák... počítám, že do závěti přidám nějakou formulku, že dědit bude jen ten, kdo se o to postará s náležitou úctou.:-)