Další díl, který jsem vybral pro rubriku Retro, je opět z TNG. Jedná se 95. epizodu tohoto seriálu a celkově jde o 202. epizodu ze světa Star Treku, která spatřila světlo světa. V tomto díle exceluje Majel Barrett, kterou mám velmi rád. Komické scény s Lwaxanou sice nepatří ke klenotům světového humoru, ale mně se její až groteskní maléry líbí. Podle mě dávají epizodě takové zvláštní odlehčení. A že je potřeba mít se před paní Lwaxanou na pozoru, nám dává na srozuměnou už úvodní zápis do deníku její dcery Deanny Troi: „Poradkyně Deanna Troi, osobní deník, hvězdné datum 44805,3. Moje matka je na palubě.“

Ačkoliv není o humorné scény nouze a Lwaxana několikrát vykouzlila na mém obličeji úsměv, nepojednává tato epizoda o ničem veselém. Pojďme se ve zkratce podívat, o čem díl je.

Děj (obsahuje spoilery)

Epizoda začíná zápisem Deanny Troi do deníku, ve kterém oznamuje, že je na lodi její matka. Následuje záběr na kapitána, který evidentně věnuje značnou pozornost tomu, aby se vyhnul jakékoliv nečekané konfrontaci s paní Lwaxanou Troi. Což se mu samozřejmě nepodaří. Zde bych jen připomněl, že podobná scéna byla v DS9 v podání Oda, kterému se nenápadně uniknout Lwaxaně také nepodařilo.

Lwaxana se připojí ke kapitánovi a společně přivítají vědce samotářské rasy Kaeloňanů Timicina. Ten se snaží ve spolupráci s vyspělejší technologií Federace zvrátit proces umírání jejich hvězdy. Po jeho přenesení na Enterprise se Lwaxana postará o menší chaos, když v rozporu s předem přichystaným protokolem vymyslí pro Timicina odpočinkový program. Timicin pak v průběhu své práce čelí několika dalším útokům ze strany Lwaxany, ale je vidět, že mu to není nepříjemné. Když mu posléze Lwaxana nabídne večerní návštěvu v soukromé kajutě, s lítostí odmítne.

Timicin nadále pracuje na svém výzkumu a po absolvování teoretických testů v simulátoru se pokusí zrealizovat pokus na vybrané testovací hvězdě. Nejprve se zdá, že se pokus vydařil, ale záhy se objeví komplikace, které skončí nekontrolovatelným výbuchem hvězdy. Timicin je zdrcený, nechápe, kde udělal chybu. Lwaxana neváhá a snaží se Timicina psychicky podpořit. V jednom z rozhovorů pak Timicin Lwaxaně vysvětlí, co jej čeká po návratu domů. V jeho kultuře podstoupí každý, kdo dovrší šedesátku, rituální sebevraždu. Jedná se o slavnostní rituál v kruhu své rodiny a přátel. Kaeloňané tak předcházejí ekonomickým problémům, protože staří nejsou zátěží pro mladší generaci a zároveň se jedná o důstojný konec života – bez nemocí, bez bolesti. Kaeloňané jsou navíc vychováváni celý život tak, že se na tento den těší. Nebojí se ho a berou to jako další etapu svého života.

Lwaxana samozřejmě jeho názor na rituální sebevraždu nesdílí a snaží se všemožně přesvědčit jak Timicina, tak kapitána Picarda, aby Timicinovi v tomto plánu zabránil. Picard se však nehodlá dopustit porušení Základní směrnice. Timicin nejprve nechce o argumentech Lwaxany ani uvažovat, ale pak jej napadne možné řešení problému, který se vyskytl při neúspěšném testu. Při tom si uvědomí, že na nápravu své vědecké práce už mu nezbývá žádný čas. Po zvážení všech argumentů požádá kapitána Picarda o azyl a zároveň se pokusí vyjednat výjimku u svých lidí, aby mohl výzkum dokončit. Kaeloňané ale považují žijícího Timicina za větší hrozbu pro svůj lid než smrt jejich Slunce.

Dodržení tradice je mnohem důležitější. Jedna taková výjimka by mohla spustit nekontrolovatelnou řetězovou reakci a mohlo by dojít k nenapravitelným škodám pro celou kulturu. Za Timicinem dokonce přichází i jeho dcera Dara, která se jej snaží přesvědčit, aby se vrátil a spáchal sebevraždu. Vědecká obec mu navíc dává jasně najevo, že jeho dosavadní práce bude zneuznaná, nové objevy nebudou publikovány, a i kdyby se mu podařilo výzkum dokončit, oni jeho výsledky nepoužijí.

Timicin nakonec přeci jen podlehne své povinnosti a vrací se zpět na Kaelon II. Doprovází jej Lwaxana, která kapitánu Picardovi slíbí, že nezpůsobí žádný diplomatický konflikt. V posledním záběru pak vidíme, jak se postavy Timicina a Lwaxany ruku v ruce ztrácejí v transportním paprsku.

Vybraný citát

„Paní Troi, protestuji proti Vaší neoprávněné přítomnosti na můstku.“
„Co dělá tenhle maličkej, pane Woofe?“
„Prosím, madam! To je spínač fotonových torpéd a je velmi..., jmenuji se Worf, ne Woof.“

– Worf a Lwaxana Troi

Pozn. autora: Woof lze volně přeložit jako „štěkot“ nebo také jako „hafan“.

Zajímavosti

Půl života bylo nominováno na cenu Emmy za hudbu. Pouze v této epizodě vidíme, že Deanna Troi zapisuje do deníku. Režisér Les Landau (režíroval nebo byl asistentem režie u celkem 58 epizod TNG, DS9, VOY a ENT) a Marina Sirtis vyjádřili podobný názor na roli Lwaxany v této epizodě. Na rozdíl od předchozích dílů není její role v této epizodě tak ztřeštěná. Naopak se postupně vyvíjí a jak je konfrontována s tvrdou realitou, ukáže i svou citlivou a starostlivou tvář. V jejím chování lze spatřovat i jistou dávku morálního ponaučení.

Režisérovu pochvalu si však nezasloužila pouze Majel Barrett. Velmi kladně se vyjádřil i na adresu hostujícího herce Davida Ogden Stierse. Toho určitě znáte ze seriálu M*A*S*H, kde ztvárnil majora Winchestera. Les Landau také spatřuje jistou paralelu s epizodou Sarek, ve které se rovněž řeší možný přínos starých lidí pro společnost.

Fanoušci Ro Laren pak mají tento díl spojený právě s její představitelkou Michelle Forbes, která si střihla roli Dary, dcery Timicina (David Ogden Stiers).

Závěr

Tato epizoda je jen dalším příkladem toho, co dělá ze Star Treku náš oblíbený seriál – vezme nějaký problém a prozkoumá jej skrz na skrz pohledem nezaujaté třetí strany, tedy budoucí generací nebo z pohledu jiné rasy a kultury. V moderních dějinách lidské civilizace se jedná o nadčasové téma bez ohledu na to, že má tento díl už více než dva křížky na krku. Problematikou důchodové reformy nebo eutanázie jsme médii otloukáni téměř denně. 

Přijde vám kruté a nelidské zacházet se starými lidmi takovým způsobem? Pokuste se alespoň na chvíli zvážit argumenty Timicina, jeho dcery a celé jejich rasy. K tomuto rozhodnutí také nedospěli přes noc. Postupně se vyvíjeli a tento způsob nakonec zvolili jako ten správný. Navíc si ti „staří“ lidé uvědomují svou povinnost a přijde jim normální podstoupit to stejné, co očekávali od svých rodičů, aby dali prostor svým dětem a nebyli pro ně zátěží.

Dalším aspektem rituální sebevraždy po dosažení 60. roku života je i umožnění důstojného odchodu. Jedinec je ušetřen možných zdravotních komplikací, které jsou ve vysokém věku časté. Jedná se tedy o jakousi formu eutanázie.

Velmi mne zaujal dialog Lwaxany a Timicina, ve kterém na sebe chrlí jeden argument za druhým a vy v jednu chvíli ani nevíte, na čí straně je pravda. A tomu říkám dobrá práce, protože by vás na začátku ani ve snu nenapadlo uvažovat o tom, že Timicin a jeho kultura má ve svých tvrzeních jistou logiku. Doslova Timicin říká, že je „Rozhodnutí“ (tak říkají tomu rituálu) Oslavou života. 

Za sebe mohu říci, že jsem příznivcem asistované sebevraždy, ale pouze v ojedinělých případech, kdy nelze očekávat žádné zlepšení zdravotního stavu a hrozí, že jedinec prožije zbytek svého života v intenzivní bolesti. Takové téma ale na náš server tématicky nepatří, tak nebudu raději dál tuto úvahu rozvíjet.

Z pohledu pozemšťana 21. století je však praktika rituálních sebevražd při dovršení šedesátky zcela neakceptovatelná a věřím, že nikoho z nás by podobný „nápad“ nenadchl. Kdo z nás ale dokáže předvídat, jakým způsobem se bude vyvíjet lidský pragmatismus v následujících staletích? Může někdo z nás skutečně vyloučit, že k podobnému kroku nebudou jednou naši potomci také dohnáni? Ba co víc, že jej dokonce uvítají?

Při hledání informací o této epizodě jsem také narazil na jeden komentář, který zmiňuje inspiraci této epizody z románu The Fixed Period od britského spisovatele 19. století Anthony Trollope. Zkoušel jsem knihu najít, ale ačkoliv tento autor napsal celkem 47 románů, přeložené do češtiny jsem našel pouze dva a tento román mezi nimi nebyl, takže my ne-angličtináři máme smůlu. Román by měl pojednávat o smyšlené britské kolonii, ve které umisťují lidi po dosažení 67. roku do speciálních „důchoďáků“ a před dovršením 68. roku dochází k jejich eutanázii. A to vše ze stejných důvodů, které jsou uvedeny v této epizodě, tj. aby nebyli tito lidé zátěží pro mladší generace.

Seriál: Star Trek: Nová Generace

Série: 4

Díl: 22

Datum prvního vysílání: 6. 5. 1991