tesila som sa, ked som zistila, ze vychadza nova kniha o Spockovi a jeho pôsobení na Romulu. (Zboznujem typkov so spicatými usami( Po prečítaní recenzie som vsak na vaskach, ci si mám tento román zakupit.

Friedman je skvělý spisovatel a vždy se věrně drží intencí seriálu. Scotty v TNG je karikaturou a je jí i zde.

"Friedmanův Crossover se ničemu z toho ani nepřiblížil."
Jinými slovy: stěžuješ si na klišé, ale vyžaduješ ho :)

"okamžik ke shledání a jejich setkání postrádá vzrušení, které by tolik jiných autorů svedlo do slov tlumočit velmi snadno"
Jako třeba David R. George III. a jeho pustý počin Oheň a růže? :)

Jinak víceméně souhlasím, vadí mi tu dost věcí, ale zrovna styl psaní určitě ne.

Telemachus: Díky za dost podnětné reakce. Tvůj postoj naprosto chápu a má svou logiku, ale já naopak myslím, že autoři by seriálům měli být věrní, pokud jde o faktický stav a kontinuitu fikčního světa, zatímco nedostatky jako třeba v případě zde zmiňované charakterizace postav mohou a dokonce by měli podle možností napravovat a běžně se to také děje. A v případě nejoceňovanějších autorů prózy podle Star Treku jsou hrdinové zpravidla komplexnější a životaschopnější v porovnání se seriálovými a filmovými protějšky. Nakonec, literatura je daleko více způsobilá k psychologizaci postav než film nebo seriál, což samo o sobě vidím jako dobrý důvod "nesnižovat se" v tomto směru na úroveň seriálu, ale těch možností využívat. Ale ano, kdybychom mermomocí chtěli, tak to nejspíš je obhajitelné tak, jak píšeš.
Svým způsobem ano, stěžuji si na klišé a přitom ho i vyžaduji, ale není klišé jako klišé. To, na které si stěžuji, je případ otřepaných frází, kterými Friedmanovy romány "praskají ve švech" :) A to, které vyžaduji, je spíš jakási řekněme ustálená zvyklost typická pro startreková vyprávění - skoro by se dalo říct až žánrová konvence, aneb neumíme si představit TOSkový příběh bez pozvednutého obočí, Spockovy "fascinace" čímsi, nebo McCoyovy hlášky o tom, že "je doktor a ne... něco jiného", nebo alespoň bez jedné z těch jmenovaných věcí. I když tady se musí připustit, že Crossover je primárně novogenerační příběh a postavy TOS jsou zde jen hosty. Ale proto jsem se právě hned v úvodu vyznal ze specifických důvodů, proč jsem si román zvolil k četbě a co jsem od něj žádal. Takže moje kritéria byla v tomto případě velmi individuální, ale přiznaně.
Z lepších autorů jsem myslel právě zmíněné Petera Davida a Jeffreyho Langa. Georgem si jistý nejsem. Z Ohně a růže si už moc nevybavuji, jestli vyprávění došlo až tak daleko, aby zprostředkovalo nějaké nostalgické setkání TOS hrdinů v TNG éře, to spíš asi ten McCoy, když už, ale jak znám autora, tak souhlasím a v tomto směru bych od něj nečekal víc než od Crossoveru. Jeho styl je takový chladný, nepřívětivý, rigorózní. Ten by tohle nejspíš nedal.