Toto je archiv českého Star Trek portálu Trekkies.cz, který není od ledna 2021 aktualizován a je přístupný pouze ke čtení. Pokračujte prosím na novou verzi webu Trekkies.cz.

Igor Bareš: Co jste nevěděli o českém Tuvokovi

ne 10. září 2006      autor: Heikoo      přečteno: 4494x      komentáře: 4

Igor Bareš Olomoucký rodák, narozený před 38 lety, nepatří mezi ty pány herce, pod jejichž jménem si ihned vybavíme jejich obličej. Tím víc nás možná dovedou překvapit a zaujmout. Vystudoval brněnskou JAMU a stal se nedílnou součástí divadel bratří Mrštíků, Mahenova divadla a Národního divadla v Brně. Za roli Raskolnikova ve zločinu a trestu byl roku 1997 nominován na cenu Thálie, za roli Hamleta pak na cenu Alfréda Radoka.

V experimentálním Divadle u stolu hraje v Dostojevského Snu směšného člověka, v poslední době pak Daniela Royka v představení Dům U Tonoucí hvězdy podle Julia Zeyera. Věnuje se dabingu, ve Star Trek: Voyager vystřídal Aleše Jarého (v průběhu natáčení pak Igora kvůli zdravotním problémům na chvíli vystřídal Daniel „Sisko“ Dítě), v televizi jsme jej mohli vidět v epizodních rolích Četnických humoresek, Detektiva Martina Tomsy nebo ve snímcích Kruté proměny a Hodný chlapec. Do povědomí filmových diváků se dostal rolí Pavla v „road-movie“ Alice Nellis Výlet. V poslední době zaujal rolí likvidátora pojišťovny Jindřicha Povolného (Harryho). Setkali jsme se krátce před úžasnou komedií Perfect Days v repertoáru divadla Na zábradlí, v níž ten večer jako jeden ze šesti účinkujících odvedl skvělý herecký výkon. Z hlučné kavárny jsme přesídlili do divadelní šatny a mezi naslouchajícími velkými zrcadly jsme si začali povídat…

Proč jste zvolil život herce?
Jsem vlastně vystudovaný zootechnik. Měl jsem představu, že bych se v životě rád živil jako pečovatel v zoologické zahradě. Děda mě stále vodil do přírody. Otec byl naopak technokrat, takže ze mě chtěl nějakého slaboproudého elektrotechnika. Tohle bych ale nezvládl, protože pro mě třeba matematika končila dělením dvouciferným číslem. Takže jsem tíhnul spíš k té přírodě. Když jsem pak v olomoucké ZOO brigádničil, zjistil jsem, že je skoro jedno, jestli se člověk stará o krávy nebo žirafy. Už na střední škole jsem se trochu věnoval historickému šermu a s kamarádem jsme dělali amatérské divadlo. Já v té době tak trochu psal pohádky, snažil jsem se dramatizovat povídky. Pak jsem se přihlásil na JAMU. Kdybych býval nezvládl zkoušky, asi bych dneska někde lítal po lese jako hajný.

A rodiče?
Otec se k tomu moc nevyjadřoval, na herectví se díval spíš přes prsty. Maminka mi to ani nerozmlouvala. Měla zato, že co si vyberu, budu určitě dělat rád a budu spokojený.

Proč jste se rozhodl po studiu pro brněnskou scénu?
Když jsem školu dokončoval, chtěl jsem být samozřejmě v centru dění, a tím byla a stále je Praha. Byl jsem kluk z Olomouce, který studoval v Brně. Jít rovnou do Prahy mi ale přišlo drzé, takže jsem zkusil pobýt nějaký čas v Brně, v tehdejším divadle bratří Mrštíků a Mahenově divadle. Během tří let jsem si drze napsal do Národního divadla a nabídli mi tři role. Já neustále odchod z Brna oddaloval, protože v Mahenově činohře jsem měl velké herecké příležitosti. V Praze jsem už měl ubytování domluvené. A v okamžiku, kdy jsem se rozhodl, že tam půjdu, jsem o ně přišel. Protože jsem strašně nepraktický, nesháněl jsem nic dalšího a zůstal v Brně.

Jste na volné noze a tedy stále na cestách…
V současnosti v Brně dohrávám čtyři hry, nejsem tam ale tak vázaný jako dříve. Doma se pořád nejvíc cítím v Olomouci. V poslední době hodně času trávím v Praze, kde jsem točil Pojišťovnu štěstí a přijal nabídku Alice Nellis na hru Perfect Days.

Často dabujete, co brněnský akcent?
Myslím, že v Olomouci se mluví nejspisovněji. Je pravda, že delším pobytem v Brně může člověk převzít zlozvyky, ale to se mi snad vyhnulo. Daboval jsem toho hodně – krom tehdy populárního Dallasu jsem měl možnost dabovat docela velké herecké osobnosti – Marlona Branda, Seana Conneryho, Charlese Bronsona nebo Kiefera Sutherlanda. Všechny v mladých letech.

To jste si klidně mohl zadabovat ve 24 hodinách…
Myslím, že pan Trojan to dělá dobře.

Zkoušel jste upravovat dialogy?
Proboha, kdepak. Já tyhle ambice nemám, ani režijní. Vlastně nevím, jak ta práce probíhá. Dabing stačí. Mluvil jsem jednou seriál Agenti z podsvětí a byl jsem tehdy tak časově vytížen, že jsem musel v devět ráno stoupnout k mikrofonu a odejít v devět večer. To už člověk opravdu moc nevnímal.

Myslíte, že si český dabing stále udržuje svou vysokou úroveň?
Podle mě je úroveň dabingu pořád stejná, možná i lepší. Dnešní technika tomu hodně pomáhá, herec už nemusí být tak přesný a technicky se to dá doladit. Už na to není tolik času co dřív. Film se dělal třeba dva týdny, nyní dva dny. Mně ani nepřijde divné, když se herci, kteří vedou dialog, ve studiu vůbec nepotkají.

Hlasově jste zdatný. Vy, zpěv, muzikál? Šlo by to?
Ježíšmarjá, na to se mě vůbec neptejte. Moje maminka říkala, ať nezpívám, že nemám hudební sluch. A tak jsem nezpíval. Na JAMU mi říkali, že herec musí umět všechno. Učitel zpěvu pravil, že mám hudební sluch, ale zanedbaný. Je pravda, že po těch pěti letech jsem zpíval docela čistě, dokázal jsem se doprovodit na klavír nebo kytaru, v té době jsem hodně trampoval. Do dneška si na kytaru rád zahraju a zazpívám. Pokud mám ovšem zpívat někde na veřejnosti, jsem z toho hodně nervózní.

V Českém rozhlase Vás můžeme slyšet v Toulkách českou minulostí? Máte rád historii? Žijete minulostí nebo tím, co je a bude?
Hrozně nerad myslím na to, co bude, protože ono je to čím dál horší. Opravdu jsem spokojený a jsem rád, že jsem tam byl obsazen. Vztah k historii mám kladný. Když jsem měl hodně času, cestoval jsem po vlastech českých. Vždycky jsem se snažil cestovat nějak systematicky. Možná to bude divné, ale na kole jsem se dokonce vydal po stopách Bílé paní. Z knih jsem si našel místa, kde se tohle zjevení prý objevovalo. A pak jsem ta místa navštívil. Nejsem historik, ale baví mě to.

Jaká umělecká činnost je Vám nejbližší?
Budu upřímný. Dnes důležitou roli hraje i to, jak je co honorované. Rozhlas dělám moc rád, měl jsem tam velké příležitosti, ale ten se nedá dělat pro obživu. Musíte to dělat z lásky, ne pro peníze. Dabing je lepší, nejlíp je placená televize, tuhle možnost však člověk nemá každý den. Měl jsem kdysi představu, že bych byl rád každou chvíli někým jiným. A že to nebude nuda. To byl omyl. Hrajete různé role, ale je to pořád stejné – jste pouze v jiném kostýmu, na rádoby jiném místě, s jinou hudbou. Časem se z toho stane stereotyp.

Ve filmu Výlet jste exceloval v roli dobráckého zetě Pavla. Jste si podobní?
Určitě nejsem tak dobrotivý, rozhodně ne. To, co tam Pavel řešil, když mu jeho žena řekla, že má někoho jiného, bych asi jen tak nerozdýchal. Říká se, že líp se zahraje gauner než dobrák, ale… Postava byla dobře napsaná a musím znovu poděkovat Alici za tuto příležitost. Neměl jsem tehdy ani čas dostavit se na konkurs, vlastně jsem ani nevěděl, jestli chci. Alice přijela za mnou do Brna a podívala se na moje představení. Dostal jsem scénář, který mě nadchl. A roli jsem dostal. Udivilo mě, že tak mladá ženská jako ona dokáže napsat mužskou postavu po všech stranách pochopitelnou. Scénka před zrcadlem, kdy Pavel zkoumá své neforemné tělo, mluví za vše.

Producírujete se takhle před zrcadlem i Vy?
Když jdu kolem velkého zrcadla, tak se samozřejmě podívám, jak na tom s tím břichem a povadlým svalstvem jsem. (smích) Je prostě úžasné, jak takovou chlapskou vlastnost dokáže ženská skvěle vychytit. Natáčení bylo opravdu velice příjemné.

Takže když dnes někde vidíte namalované dlaždičky, jste „dojat“…
(smích) Ten film jsem viděl mockrát. Vždycky jsem byl na několika místech dojatý, ale dlaždičky mi nikdy zrovna moc u srdce neležely.

Kontrolujete někdy svou práci?
Když mám možnost, tak se samozřejmě na něco „svého“ podívám. Někdy jsem viděl starší věci a kolikrát mi tekly slzy, jak jsem si připadal hrozný. Nevím, jestli jsem si teď na sebe víc zvykl, nebo mi je to víc jedno. Možná to neberu tak vážně.

Rok 1997 – Nominace na Thálii. Rok 2002 – nominace na Českého lva. A co cena z 2. MFF Tribeca v New Yorku?
O té snad ani nikdo neví. Asi jenom my dva… (smích) Tři měsíce po Lvovi jsem vyhrál cenu za nejlepší mužský herecký výkon na festivalu, který založil Robert De Niro. A moje cena? Dostal jsem nějaký vysoký předmět. Bylo mi řečeno, že je to hvězdářský dalekohled, který mi po připojení k počítači umožní pozorovat hvězdná tělesa. A jelikož jsem technicky velmi zdatný, dalekohled stojí doma na skříni a čeká, až někdy zajdu do hvězdárny a zeptám se, co s ním. K tomu jsem dostal letenky pro dvě osoby, zpáteční, samozřejmě. Mluvím nanejvýš špatně rusky, tak jsem si živě představil, jak jsem někde v cizině. Pořád jsem se rozmýšlel, kam pojedu. Pak se mě znovu ptali, kam chci jet, řekl jsem: Tak třeba na Madagaskar. A už se nikdo neozval.

Co děláte s volným časem?
Já volného času bohužel moc nemám. Rád cestuji, čtu, jezdím na výlety. Rád také zajdu do kina, zbožňuji například film Je třeba zabít Sekala. Abych pravdu řekl, nemám moc v lásce takové ty lidské filmy na způsob Koljy. Do divadla nechodím. Ty lidi znám a jim se nepodaří, abych podlehl iluzi. Do děje prostě neproniknu.

A jaký jste televizní divák? Tradičně ČT2?
Proboha! Vůbec ne! Je mi jedno, jestli to či ono vysílá Nova, Prima nebo jiná televize. Pokud ten film je dobrý, a na všech stanicích se takové najdou, proč ne. Dívám se rád.

Pojišťovna štěstí. Jak to začalo?
Zrovna jsem zkoušel v Příbrami a dostal jsem pozvánku, abych přijel za panem režisérem Adamcem. Ten mi řekl základní věci. Pak jsem byl pozvaný na další konkurs. S panem Adamcem se pracuje, upřímně řečeno, skvěle! Nemám rád prostoje. Když se třeba dlouho přesvěcuje, musí herec posedávat a nic nedělat. To mi vadí. U tohoto seriálu jsem něco takového nezažil, což mi vyhovuje. Navíc pan Adamec je profesionál. Žádné peklo na place nikdy nebylo. Scénáře jsou podle mě slušně napsané a myslím, že si seriál určitě svého diváka najde a konkurence se bát nemusí. Když herečtí kolegové zjistili, že to bude točit Nova, měli hned představu nějakého sitcomu. Odrazovali mě slovy, že to bude umělecká sebevražda, ať do toho raději nejdu. Já v žádném seriálu pořádně nikdy nehrál, takže to byla pro mne příjemná zkušenost a jsem rád, že se v Pojišťovně bude pokračovat.

Hrajete zde Harryho, který nemá tolik štěstí se ženami. Musel jste to opravdu hrát?
Ne že bych to se ženskými neměl jasné, ale taky to nemám zrovna růžové. S rodinou bohužel nežiju, mám sedmiletou dcerku… Samotnému mi také není zrovna nejlíp.

Prý jste se při natáčení zranil…
Aaale, zranil… Jakmile jsem zjistil, že mám jít do tělocvičny a hrát basket, říkal jsem si v duchu – kdysi jsem tu hru hrával, vím co to je: míč, nějaké koše. Nesmějí na mně nijak poznat, že se toho bojím! Tak jsem přemýšlel, jak na to půjdu. Byl jsem první, kdo byl v tělocvičně, aby byla vidět iniciativa. Ještě ani nestačili spustit kamery a už jsem skákal pod košem. A podvrtnul si kotník. Byla to hrozná bolest. Kotník mi chladili mraženou mochovskou zeleninovou směsí. V nemocnici mě poslali na rentgen. Sestra se hned vyptávala, cože to na té noze mám. A za dvacet minut mě snímkovali znovu. Sestra mi dala oba snímky a když na to lékař koukal, zděsil se. Tak jsem hned spustil: No to je přece mochovská zeleninová směs. Na snímku hrášek, květák, mrkvička… Tak to se stalo ve vojenské nemocnici, kde léčili Havla. (smích)

Ale Harry snad přežije ve zdraví…
Mně spíš přijde, jako by mě autorka scénáře, paní Papoušková, znala. Pokud jsem si já jako herec Bareš dal nohu do sádry, nebyl jsem ani překvapený, když si Harry při pouštění draka zlomí ruku. Takové malé nehody se mi stávají běžně.

Jaké máte Vy zkušenosti s pojišťovnami?
Vůbec žádné. Já potřebuju v životě někoho, kdo by mi tohle zařizoval. Nemám životní pojistku, nemám ani pojištěný barák. Tohle jde mimo mě. Vím, že se mi může něco stát nebo tak něco. Přesto…

…Draka pro jistotu pouštět nebudete…
No to radši ne. (smích)

Čím by měla Pojišťovna štěstí diváka oslovit?
Divák si v ní může najít kousek svého osobního příběhu, ať už problémy s rodinou, v práci nebo mezilidských vztazích obecně. Každý z nás se v tom seriálu může najít a může toho svého favorita sledovat. Příběh na pokračování je podle mě výhoda seriálu. Pokud ten díl skončí v napjatém okamžiku, tak si to divák příště pustí zase. Pokud se něco netáhne do nekonečna a v pravou chvíli to skončí, má to smysl a budoucnost.

Takže nelitujete, že jste roli Harryho přijal?
Ani minutu jsem nezapochyboval.

kadet Heikoo
autor: Heikoo
vydáno: ne 10. září 2006
přečteno: 4494x
komentáře: 4
Facebook Twitter Google+

Související články:

Nový dabing Neobjevené země  -  po 21. července 2014
Zemřel herec Vladimír Čech, který daboval i Star Trek [VIDEO]  -  pá 22. března 2013
Jiří Plachý alias český Spock: Na pocity nebyl čas  -  st 7. června 2006
Retro: Sylva Talpová o Star Treku a dabingu  -  čt 18. května 2006

Star Trek and all related properties are Registered Trademarks of Paramount Pictures, registered by United States Patent and Trademark Office. All rights reserved. THESE PAGES ARE NOT OFFICIAL!

Internetový portál Trekkies.cz je vytvářen a spravován klubem a dalšími redaktory. Je postaven na základech redakčního systému phpRS.

© 2005, Trekkies: TNG