The Trades zveřejnilo interview s filmovým zakladatelem Lou Scheimerem, který produkoval dvě sezóny Star Trek: The Animated Series. Ty byly vysílány v letech 1973 a 1974 (nyní jsou k dostání na DVD). Níže jsou výňatky z rozhovoru. Celý pak najdete zde.

Změňme téma – že jich je k vybrání – a skočme od Host Busters na Star Trek. Animovaná série opravdu pomohla k udržení fandomu poté, co byla původní série zrušena. Jeden drb o vývoji animované série je ten, že byl plán omlazení posádky Enterprise. Je to pravda ?

Ne. Drby. Popravdě, povídal sem si s Genem Roddenberry… Byly jsme si velmi blízcí. Přes všechny bláznivé historky, které jste slyšeli, nebylo těžké s ním spolupracovat. Vše, co chtěl udělat se svým seriálem, udělal, chtěl ho udržet skutečným a já také, protože jsem měl rád ten seriál. Usilovně jsme se snažili ho udržet co nejblíže k Star Treku. Jednou zajímavou věcí bylo, že jsme v podstatě použili stejné scénáristy. Jediné místo, kde se Gene opravdu zapojil – poté, co jsme mu ukázali, jak pracujeme – bylo tam, kde opravdu chtěl. A byl to dar, jak jsem se obával, protože o tom nikdo nevěděl víc než on a nyní měl možnosti dělat věci, které předtím nemohl, protože si to nemohl dovolit v živé show. Mohli jsme se odebrat na jakékoliv místo, udělat cokoliv co jsme chtěli, dokud to odpovídalo původní serii.

Dostali jsme Emmy za Star Trek. Bylo to absurdní, opravdu, protože to nebyl nejmladší seriál. Měli jsme nějaký příběh, se stejným konceptem, který vysílali v noční čase. Je to jediná show, na které jsem pracoval a která dostala Emmy. Nemyslel jsem, že dostaneme Emmy, byl jsem tím potěšen, ale Fat Albert měla být první show, která cenu dostane.

Určitě jste mohli ukázat větší množství lépe vypadajících mimozemšťanů, než byste mohli udělat v hrané sérii.

Jistě. Vše, co jsme mohli udělat, je dát uši chlápkům, měli nějaké problémy s penězi. Ale pro nás bylo snazší udělat mimozemšťana než člověka.

Byly nějaké rekvizity, na které jste chtěl licenci, ale nepovolili vám to?

Bylo snazší prodat dobře známý produkt na internetu, než originální, protože propagace, kterou byste musel udělat, prostě neexistovala. Něco jako Star Trek, musíte zbudovat publikum. Pokoušel jsem se zatratit každý program, který jak se zdálo, měl nějaký důvod k natočení. Řeknu vám toto, pokoušel jsem se dohodnout s chlápkem, jenž dělal na „canon“. Pokoušeli jsme se udělat něco na způsob mladý Canon s dětmi, které jsou detektivy. Nebyl to skvělý nápad, ale byla sranda s ním mluvit.

Pracoval pro nás jeden spisovatel jménem Bill Danch, jenž poprvé psal pro Fat Albert a psal komediální scénáře pro staré rádio. A když začal pracovat pro nás, bylo to na začátku 70. let, tak mu bylo 65-70 let. Ale pracoval s každým: Bob Hope, Fred Allen… A řekl mi “vzkaž Williamovi Conradovi, že Bill říká ahoj.“

Řekl jsem: “Co? Chci jít za ním a setkat se poté, co celej den přestane pracovat…Nech toho.“

Řekl: “Ty se ho zeptáš, jestli si nepamatuje na chlápka, který letěl s P38 pod mostem Golden Gate.“

Já odpověděl: “Nekecej. Letěl s P38 pod Golden Gate? No tak!“

Tak jsem se k němu dostal a povídali jsme si a já řekl:“ Jeden z našich scénáristů říkal, že jste s P38 lětel pod Golden Gate,“ a on odpověděl: “Oh, to jste musel mluvit s Danchem!“ Já řekl: “Přesně! Je to pravda? Řekl mi pravdu?“ a pak dodal. “Jasně!“ Tak jsem povídal: “Dobrá, ten Danch není špatnej chlap.“