Toto je archiv českého Star Trek portálu Trekkies.cz, který není od ledna 2021 aktualizován a je přístupný pouze ke čtení. Pokračujte prosím na novou verzi webu Trekkies.cz.

Ekonomika ve Star Treku (2. část)

ne 15. března 2009      autor: Pike      přečteno: 3301x      komentáře: 5

a million dollarsV minulém díle jsem došel k závěru, že neexistence peněz ve Star Treku je tou pravděpodobnější možností. S tímto předpokladem budeme nyní pracovat a podíváme se na to, jaké důsledky pro ekonomiku a pro společnost absence peněz bude mít a jakými prostředky lze peníze nahradit (pokud je to nutné). Mezi základní rysy společnosti, ať to je Federace, komunistická Čína nebo třeba Římská říše, patří, že přeměňuje určité zdroje (vstupy) na komodity a služby (výstupy). Jinak by její členové zemřeli na nedostatek potravin a léků.

Tento výstup je však nutné nějakým způsobem přerozdělit. Nikdo totiž není schopen vyrobit si sám pro sebe vše potřebné k životu, a i kdyby byl, jeho život by byl velmi mizerný (podobal by se zřejmě osudu Robinsona Crusoe ze slavného románu Daniela Defoa – odtud také pochází terminus technicus robinzonovská ekonomika).

Navíc specializace a dělba práce je pro život tak jako ho známe klíčová. Jednotlivé subjekty ve společnosti vyrobí různé statky (chléb, šaty, knihy) a ty mezi sebou dále směňují. Zde nastává kámen úrazu. V podmínkách, kde existují peníze, existuje i takzvaná cenová diskriminace. Zboží a služby v zásadě obdrží ten, kdo je za něj ochotný zaplatit určitou částku (jejich tržní hodnotu). Nový automobil si z prodejny odveze ten, kdo je za něj zaplatí statisíce korun. Kdo tolik peněžních prostředků vydat nechce (nebo nemůže), musí si koupit ojetý automobil (nebo chodit pěšky).

Ačkoli některé socialistické vlády zavedly přídělový systém na určité komodity, ten byl vždy využíván spolu s cenovou diskriminací. Jak ale přerozdělit produkt bez ní?

Nabízí se tedy čistý přídělový systém. Na každého člena společnosti připadne určitá část každé komodity, kterou bude moci v daném časovém úseku spotřebovat. Tento systém má dvě klíčové trhliny.

Ve Spojených státech vláda svého času dávala část sociálních dávek ve formě poukázek, určených především na potraviny a na jídlo. Odpůrci tohoto systému argumentovali tím, že je pro občany nedůstojný. Proč? Protože vláda se staví do pozice jakýchsi „rodičů“, kteří svým dětem (tj. občanům) určují, co si vlastně může koupit.

Jestliže je nějaký systém považován za nedůstojný ve 20. století, bude za tři sta let působit lépe? Dalším problémem je způsob dělení produktu. Bude se množství přidělovaných komodit lišit stejně, jako jsou dnes různé platy jednotlivých členů společnosti?

Ve Federaci jsou nepopiratelně nižší sociální rozdíly než dnes u nás. Profesor Gregory Mankiw ve své knize Zásady ekonomie připomíná citát antického filosofa Platóna: V ideální společnosti by příjem nejbohatšího člověk neměl přesahovat čtyřnásobek příjmu toho nejchudšího. Této myšlence se Federace dozajista blíží.

Podobné ideje jsou nepochybně krásná věc (i když libertariáni se teď jistě mračí), vraťme se ale zpět do praxe. Problémem zůstává, v jakém vzájemném poměru mezi občany bude produkt (tj. souhrn výstupů) přerozdělován.

Samozřejmě nejjednodušší myšlenkou by bylo dát všem stejně. Jak krásné a spravedlivé, že? Všichni budou mít nárok na stejnou část produktu, ať už k jeho tvorbě přispěli jakýmkoli dílem. Ano, to co nám iluzi spravedlnosti kazí, je fakt, že příspěvky jednotlivých členů společnosti k celkovému produktu nebudou nikdy stejné. Navíc zde vzniká problém s motivací, ale na ten se podíváme až příště.

Jak ale ocenit přínos pracovníků k produktu společnosti, pokud neexistují peníze? Bez peněz totiž nebude mít žádná komodita ani služba svou tržní hodnotu, nebude tedy možné produkt ani sečíst, natož určit, kdo k němu jakým dílem přispěl.

Oproti tržnímu systému je zde ještě jedna velká odlišnost. Zatímco mzdy zaměstnanců dnes určují jejich zaměstnavatelé (což povětšinou bývá management firem), ve světě bez funkčního tržního systému by odměnu musela určovat vláda. Firmy by si totiž nemohly inkasovat tržby za své produkty, a tudíž by neměly prostředky k vyplácení mezd ani způsob, jakým výši mezd určit.

Pokud se tedy nespokojíme s rovnoměrným rozdělením produktu, museli bychom vytvořit neuvěřitelně složitý systém tabulek a vzorců, který by jednotlivým jedincům přiděloval část jednotlivých komodit a služeb s přihlédnutím k jejich povolání, pracovních výsledkům, postavení, zdravotnímu stavu a spoustě dalších faktorů. Takovýto systém by ale vždy byl subjektivně nespravedlivý, neboť jedinci, kterým bylo přiděleno méně, by se dožadovali většího podílu (ti, kteří by dostávali více, by si asi nestěžovali).

Jeho výhodou by naopak bylo, že by mohl držet sociální rozdíly mezi jednotlivými skupinami obyvatelstva v explicitně zadaných mezích, což by v konečném důsledku umožnilo vymýcení chudoby. To je jedna z pevně daných vlastností Roddenberryho světa.

Shrňme si to nyní. Přídělový systém by na jednu stranu umožnil vymýcení chudoby, na stranu druhou by ovšem „okrádal“ ty, jejichž přínos pro společnost je největší. Opačná skupina obyvatel by pak byla logicky upřednostňována.

Podívejme se pro názornost na příklad. Máme dvě hudební skupiny – Nightwish a Vypsanou fixu. Pokud by se výdělky z jejich činnosti počítali do produktu jednoho státu, můžeme říci, že pěvecká činnost první jmenované by k produktu přispěla mnohem více než činnost druhé. Nebo si snad myslíte, že Vypsaná fixa by si v Oslu za jednu vstupenku mohla účtovat tolik, co Nightwish za koncert v Praze? Nebuďte blázni :-) Členové norské kapely tedy vyinkasují více peněz, za ty si mohou více nakoupit a jejich životní standard je vyšší. To je způsobeno právě ochotou určité skupiny lidí zaplatit za jejich vystoupení jistou částku peněz. Ve Star Treku zřejmě budeme přidělovat jakési univerzální vstupenky, které lze použít na řadu kulturních akcí (jinak by to vzhledem k velikosti populace a počtu hudebních interpretů ani nešlo). I mezi interprety, kterým by se podařilo naplnit celou kapacitu sálů, by v podmínkách tržní ekonomiky existovaly rozdíly, neboť tržní cena vstupenek by byla jiná. Ve Star Treku na tom ale budou obě dvě skupiny stejně, neboť neexistuje způsob, jak vyčíslit, která skupina přispěla k produktu více.

Dnes to bylo poněkud delší (prosím bez dvojsmyslů). Všem se omlouvám na mnoho zjednodušení, kterými jsem se vůči ekonomické teorii prohřešil.

Příště se podíváme, jak výše popsaný systém koresponduje s informace poskytnutými ve Star Treku, ještě důkladněji zamyslíme nad spravedlností takového systému a to pomocí argumentace libertariánů, posoudíme jeho efektivnost a pozvolna se přesuneme k tématu motivace.

poručík Pike
autor: Pike
vydáno: ne 15. března 2009
přečteno: 3301x
komentáře: 5
Facebook Twitter Google+

Související články:

Ekonomika ve Star Treku (5. část)  -  út 14. července 2009
Ekonomika ve Star Treku (4. část)  -  pá 10. července 2009
Ekonomika ve Star Treku (3. část)  -  út 31. března 2009
Ekonomika ve Star Treku (1. část)  -  čt 5. března 2009

Star Trek and all related properties are Registered Trademarks of Paramount Pictures, registered by United States Patent and Trademark Office. All rights reserved. THESE PAGES ARE NOT OFFICIAL!

Internetový portál Trekkies.cz je vytvářen a spravován klubem a dalšími redaktory. Je postaven na základech redakčního systému phpRS.

© 2005, Trekkies: TNG