Na serveru IGN včera vyšla plnohodnotná recenze z britského promítání filmu Star Trek, autorem je Orlando Parfitt. Ten chválí režiséra Abramse za to, že Star Treku vdechl nový život, ale zároveň kritizuje scénář, který je podle něho velice slabý. Přinášíme vám český překlad.

Předtím, než dostal J. J. Abrams za úkol znovu oživit Star Trek, sklouzával tento fenomén k nízkorozpočtové produkci a všeobecnému zapomnění. Enterprise, poslední seriál, který se odehrával v Roddenberryho vesmíru, byl zrušen v roce 2005 po čtyřech natáčecích sezónách, a předchozího filmu Nemesis si z běžných diváků skoro nikdo nevšiml.

Potom hodil Paramount Star Treku záchranné lano jménem Abrams. Muž, který vymyslel Ztracené a Monstrum, přišel s mladými představiteli, kteří měli hrát klasické postavy z původního seriálu, a zavázal se, že Trek vytáhne ze spárů podivínských technoblábolů a přiblíží ho hlavnímu proudu.

To se filmu Star Trek nepopiratelně daří; je neotřelý, srozumitelný a moderní. Bohužel to navzdory vší snaze není dynamický, dramatický letní akční film.

POZOR: BUDE SE PROZRAZOVAT DĚJ

Už od první scény je zřejmé, že se nacházíme v paralelní verzi star-trekového vesmíru. Kirk (Chris Pine) je rozzlobený mladík, který se po barech pere s kadety Hvězdné flotily a přehání to s pivem. Spock (Zachary Quinto) má také své problémy a usilovně se snaží sladit vulkanské a lidské aspekty své osobnosti, které zdědil po rodičích. Nakonec se oba dávají k Flotile a záhy po vstupu na Akademii mezi nimi vznikají spory, především poté, co Kirk podvádí při testu Kobayashi Maru – neporazitelném výcvikovém scénáři, který navrhl právě Spock.

Děj se pak posunuje o tři roky do budoucnosti, kdy musí oba ukončit rozbroje, protože jsou nouzově povoláni do akce na palubu nově postavené USS Enterprise, aby se postavili Neronovi (Eric Bana) – pomstychtivému Romulanovi, který si usmyslel, že zničí Federaci.

Na filmu jsou nejlepší právě tyto spory mezi Spockem a Kirkem a jejich složitý vztah. Všichni víme, jak tyto ikonické postavy hráli Leonard Nimoy a William Shatner, proto bylo pro scénáristy i herce nesmírné náročné, aby nám je předvedli ponovu, ale nesklouzli ke karikatuře.

To se scénáristům Robertu Orcimu a Alexi Kurtzmanovi, a pochopitelně i Pinovi a Quintovi, kromobyčejně podařilo a vtiskli tak filmu (a snad i budoucím dílům) srdce a duši. Výběr této dvojice se mimořádně povedl. Pine se v ničem nepodobá Shatnerovi, ale díky svému drsnému kouzlu a drzosti přesně vystihuje to, co je v Kirkovi podstatné. Herec sice vypadá, že sjel z hollywoodského běžícího pásu na pěkné klučiny, je ale ohromně charismatický a roli zvládá dokonale.

Quinto – známý především rolí Sylara ze seriálu Hrdinové – je ještě lepší. Celý film se točí kolem něho a díky nápaditému herectví zcela nenásilně ztvárňuje dichotomii, která je na Spockovi tak zajímavá: nesnesitelně logická osobnost na povrchu, pod níž se skrývá stěží potlačovaná studnice emocí. Když se na plátně objeví Spock s Kirkem, kteří se většinu filmu nenávidí, tak všechno ožívá. Klíčovou dějovou linií vlastně je příběh o tom, jak se Kirk se Spockem vlastně skamarádí.

Jejich nejlepší scény se odehrávají zpočátku filmu, když se poprvé potkávají na Akademii Hvězdné flotily. Celý tento úsek, v němž kadeti vyvádějí různé vylomeniny (moje oblíbená je, když se Kirk chystá ve ztemnělé ložnici vyspat s překrásnou ženou, a pak se rozsvítí světla a vy zjistíte, že je to zelená mimozemšťanka), je zábavný a sexy a trochu připomíná seriál O.C. ve vesmíru. Ale v dobrém slova smyslu.

Do vesmíru Star Treku se vrací trocha toho humoru a sexu (Shatnerovu Kirkovi se přece v původním seriálu podařilo vyspat prakticky s každou ženou), což je po seriózní Nové generaci docela příjemné.

Abramsovi se tedy s Pinem a Quintem povedl majstrštyk, ale co vedlejší postavy? Uhura v podání Zoë Saldañy je neskutečně krásná, chytrá, emocionální a její vztah se Spockem je dojemný a překvapivý zároveň. Sulu (John Cho) a Čechov (Anton Yelchin) jsou vlastně karikatury a objevují se jen v několika málo scénách, a „Kostra“ McCoy v podání Karla Urbana a Scotty v podání Simona Pegga mě docela zklamali. Vůbec nemáte pocit, že je Kostra Kirkův nejlepší kamarád, a Pegg se chová svým tradičním šaškovským způsobem, který vylepšil pouze nepřesvědčivým skotským přízvukem.

Trek je nicméně hlavně o Kirkovi a Spockovi, a ti jsou zahraní tak, že film působí živě a zdravě. Každému milovníkovi filmů – i když v životě neviděl jediný díl Star Treku – bude záležet na problémech ústředních postav, jejich smutku a přátelství. Film hodně – a dobře – hraje na emocionální strunu, což u Treku chybělo desítky let (pravděpodobně od Cesty domů). To se Abramsovi a spol. báječně podařilo.

Star Trek měl být také epickým, strhujícím vesmírným dobrodružstvím, které seriál odjakživa sliboval, ale nikdy nesplnil (zejména z finančních důvodů). V tomto ohledu Star Trek selhává. Jako akční film nefunguje, ani nedává smysl.

Sice jsem si moc užíval všechny dialogy a interakci mezi postavami, mám je všechny moc rád, ale za celou dobu jsem ani jedinkrát neseděl na hraně křesla. Neměl jsem pocit, že by Kirk a Spock byli ve skutečném nebezpečí, ani jsem nenabyl dojmu, že sleduji gigantické vesmírné dobrodružství, které dramatické napětí hlava nehlava pohání k omračujícímu zakončení.

Může za to zoufalá zápletka. Většina z vás ví, že součástí příběhu je cestování časem, Nero se vrací z budoucnosti, aby se pomstil. Takový příběh je vcelku komplikovaný a je zapotřebí hodně dlouhý úvod, aby byl vůbec pochopitelný.

Abrams se přiznal, že je fanouškem Star Wars, a tak se měl naučit, že když buduje vlastní epický vesmírný příběh, nejlepší je dělat všechno jednoduše. Zlé Impérium postavilo Hvězdu smrti. Rebelové ji musejí zničit. Potom, co jsem viděl Star Trek, si pořád nejsem jistý, o co vlastně Neronovi šlo a jak toho chtěl dosáhnout.

Ničemu nepomáhá ani fakt, že nejlepší akční scény se odehrají během prvních 10 minut filmu. Ten začíná úžasnou vesmírnou bitvou (kousky z ní můžete zahlédnout v traileru), která mě úplně ohromila a já už se celý třásl na fenomenální sci-fi akčňák, který mě nepochybně čeká. Star Treku se však tyhle dokonalé chvíle až do konce nepodaří zopakovat. Zápletka postupně zabředá do bludiště, divák se přestává soustředit a už jenom touží po tom, aby zase viděl Spocka s Kirkem.

Film vůbec není nudný, ale ani jednou to neroztočí tak, aby vás opravdu nadchl a strhl. Letní filmy za 200 milionů dolarů dnes srovnáváme s Temným rytířem a Transformery: jsou to velice odlišné filmy, ale oba jsou po příběhové stránce podmanivé a strhující. Star Trek takových výšin nedosahuje.

Svým způsobem je Star Trek takový letošní Iron Man. V obou filmech hrají skvělí herci, jsou plné výborné interakce mezi postavami a opravdové lidskosti. Oběma ale závažně ublížil špatně promyšlený příběh a fádní akční scény (pamatujete si na tu pitomou rvačku Tonyho Starka s Ironmongerem na konci filmu?), které jim brání zařadit se mezi skutečně výborné letní filmy typu Čelistí, Star Wars a Dne nezávislosti.

Na Iron Manovi i Treku je ovšem skvělé, že kladou základy pro (snad) famózní pokračování. Na konci Star Treku nacházíme (povětšinou) výbornou posádku na můstku Enterprise. Můžeme doufat, že se ve Star Treku 2 (anebo 12?) setkáme se silným novým protivníkem, který bude opět ohrožovat Federaci (co takoví Klingoni nebo Borgové?) – a pak se možná i uskuteční Abramsův slib, že natočí vpravdě napínavé vesmírné dobrodružství.