Toto je archiv českého Star Trek portálu Trekkies.cz, který není od ledna 2021 aktualizován a je přístupný pouze ke čtení. Pokračujte prosím na novou verzi webu Trekkies.cz.

Ekonomika ve Star Treku (5. část)

út 14. července 2009      autor: Pike      přečteno: 3119x      komentáře: 5

a million dollarsMinule jsme začali téma motivace a zamysleli jsme se nad tím, zda budou lidé ochotni vykonávat jakoukoli práci čistě s vidinou blaha společnosti. Došli jsme k závěru, že k vykonávání méně atraktivních povolání je potřeba lidi nějakým způsobem dodatečně motivovat a usoudili jsme, že je takový přístup v podstatě spravedlivý. Je celkem logické se domnívat, že kromě dodatečných bonusů by taková motivace měla materiální charakter.

S takovou kompenzací počítá i Matt Grinder ve svém systému, který začneme podrobně rozebírat již v příštím díle. Dnes se ještě podíváme na to, proč je téma motivace natolik stěžejní, a podíváme se na systém, který je podle mnohých Star Treku velmi blízký – na sovětský komunismus. Na příkladu si ukážeme, proč fatálně selhal a tuto úvahu aplikujeme na stovky let vzdálenou budoucnost. Poté se podíváme na další možnost fungování společnosti, ve které by byla povolání v pravidelných intervalech obměňována. S touto myšlenkou už jsme se ostatně setkali v jiném seriálu – Battlestar Galactice. Tím částečně naplníme další ze slibovaných bodů tohoto seriálu – pohled do jiných sci-fi světů.

Ukázku neefektivity sovětského plánovacího systému skvěle shrnuli nositelé Nobelovy ceny za ekonomii Paul Samuelson a William Nordhaus v legendární učebnici Ekonomie. Snaží se ukázat, že problém motivace spočíval nejen v bídné schopnosti motivovat lidi ke kvalitní a poctivé práci. Systém selhával i v práci vedoucích pracovníků, kteří byli odměňováni podle toho, nakolik splnili výrobní plán. Příklad popisuje dilema plánovače (principála), který se snaží nalézt optimální kritérium, podle něhož by odměňoval vedoucí pracovníky.

"Užitečný příklad selhání při řešení problému pincipála-agenta lze nalézt v sovětském knižním vydavatelství. V tržní ekonomice jsou obchodní rozhodnutí o vydávání knížek utvářena na základě zisků a ztrát. V Sovětském svazu, kde zisky byly tabu, plánovači namísto toho používali kvantitativní cíle. Prvním přístupem bylo odměňování firem podle počtu vydaných knížek, což vedlo k tomu, že vydavatelé tiskli tisíce tenkých brožur, které nikdo nečetl. Tváří v tvář jasnému motivačnímu problému, centrum (principál) změnilo systém tak, že vydavatelé byli odměňováni na základě počtu vytisknutých stránek. Výsledkem byly tlusté knihy tištěné velkým písmem s obálkou z tenkého papíru. Plánovači reagovali změnou kritéria na počet slov – na to vydavatelé reagovali tlustými výtisky s miniaturním písmem. Žádný z těchto mechanismů nebyl schopen efektivně signalizovat přání spotřebitelů."

V kapitalismu se majitel firmy staral o to, aby vyráběl s co nejnižšími náklady, pečoval o kvalitu výrobků, nejrůznějšími zlepšeními se snažil o zefektivnění výroby, díky inovacím držel krok s nejnovějšími spotřebitelskými trendy. To vše dělal pro vysoké zisky firmy, které zvyšovaly jeho materiální standard.

Přínos podnikatelů pro ekonomiku je dle slov některých ekonomů klíčový. Bradley Schiller v populární dvojici knih Mikroekonomie dnes a Makroekonomie dnes dokonce považuje "podnikatelský duch" za jeden z primárních výrobních faktorů a povyšuje jej tak na příčku, na které stojí kapitál, přírodní a lidské zdroji.

Pánové Robert H. Frank a současná mediální hvězda americké ekonomiky Ben Bernanke v učebnici Ekonomie poukazují vedle problémů Sovětského svazu na situaci ve středověké Číně. Čína té doby však byla kolébkou mnoha obrovských vědeckých vynálezů: střelného prachu, vodního kola, papíru a pravděpodobně i kompasu. Přesto se tento pokrok neprojevil na ekonomickém růstu země. Proč? V té bylo podnikání považováno za nedůstojné pro vzdělané osoby, navíc hrozila konfiskace majetku imperátorem, což zvyšovalo podnikatelské riziko. Podle Franka a Bernankea Čína bez dynamické třídy podnikatelů nedokázala nastartovat ekonomický růst, který později čekal Evropu.

Ač jsou podmínky ve 24. století na hony vzdálené středověké Číně, ukazují, že technologický pokrok sám od sebe společnosti prosperitu nezaručí.

Položme si nyní zásadní otázku: Existuje vůbec ve Star Treku soukromé vlastnictví? Pokud připustíme neexistenci peněz, je neexistence soukromého vlastnictví logičtější alternativou. Kdyby totiž podnikatelé byli přímo vlastníky svých firem, bez existence peněz by neměli možnost se svými výrobky a službami obchodovat (s klidným svědomím můžeme odmítnout i existenci barterového obchodu, což jsme si zdůvodnili již dříve).

V případě vlastnictví firem státem bychom se obrovským krokem přiblížili k sovětskému komunismu – a to i s jeho úskalími. Můžeme tvrdit, že manažeři firem pracují "pro vizi" a snaží se dosahovat stejně efektivních výsledků, o jaké by se snažili, kdyby výdělečnost firmy tvořila jejich denní chleba. Možná vám takové tvrzení připadá (stejně jako mně) naivní.

Další otázkou je, nakolik jsou podnikatelé za prospěch firem zodpovědní. Čím vyšší odpovědnost mají, tím (abychom se přiblížili formulaci myšlenek minulého dílu) horší jsou vlastně jejich pracovní podmínky, neboť žijí ve větším stresu a nesou těžší břemeno odpovědnosti. Pokud naopak nebude jejich odpovědnost téměř žádná, výdělečnost firem a v konečném důsledku chod celé ekonomiky bude čistě a pouze záležitostí jejich dobré vůle a morální síly jejich svědomí.

Nabízí se možnost motivovat manažery podle určitého tabulkového systému. Vítejte v sovětském komunismu. Samozřejmě můžete vytvořit sofistikovaný systém odměňování, který by zahrnoval i efektivitu, kvalitu výrobků atd. I pokud jej však dovedete k dokonalosti (zamyslete se nad tím, jak dlouho asi se o to pokoušeli Sověti), pořád nebude dělat nic jiného než suplovat stimuly tržní ekonomiky.

Nyní se podívejme na možnost výměny povolání v určitých časových intervalech. Člověk by tak mohl být určitou dobu kupříkladu umělcem, následovala by práce na těžbě surovin a poté řízení nějaké malé továrny. Tím bychom ale zbořili jeden ze základních stavebních kamenů dnešní ekonomiky – dělbu práci. Kdo by dokázal lépe řídit malou továrnu: člověk, který dříve byl umělcem a horníkem, nebo někdo vzdělaný v oboru, s dlouholetou praxí, díky níž zná svůj obor do nejmenších detailů?

Nyní si odpovězme na otázku položenou v závěru minulého dílu. Napadlo vás někdy, proč jsou přijímací zkoušky na Akademii Hvězdné flotily tak náročné? Co když zde namísto vysokých nároků na práci důstojníka Flotily hraje hlavní roli snaha vedoucích představitelů Federace regulovat počty lidí, kteří budou vykonávat tuto práci? Co když by poptávka po službě ve Flotile blokovala příliš velké množství lidských zdrojů? Větší než je potřeba k jejímu efektivnímu chodu, a současně takové, kdy by pro ostatní povolání zůstávalo příliš malé množství pracovníků?

K jednoznačnému zodpovězení takové otázky nemáme dostatek informací. Rozhodně by to však nebylo nic nového pod sluncem, neboť náročností přijímacích zkoušek regulují university ve Spojených státech počty studentů. (Alternativou by byly neustále změny školného, které by vyrovnávaly vnější vlivy kolísání poptávky vlivem vnějším příčin – například růstu průměrné reálné mzdy absolventa oné konkrétní university. Systém by pak připomínal obchodování s akciemi. Administrativní náročnost neustálých arbitrážní by však příliš zatěžovala vedení jednotlivých universit.)

A pokud by se taková teorie ve skutečnosti praktikovala, mohla by stejným způsobem Federace explicitně regulovat množství umělců nebo vědců. Není snad třeba říkat, že takové regulace nemá s demokracií zas tak moc společného. Je to však další možnost, jak vyčlenit část společnosti pro méně atraktivní povolání. Co však učinit s lidmi, kteří by prostě za takových podmínek pracovat odmítli? Pokud je nechcete zavírat do vězení, nabízí se snad jen možnost materiální kompenzace (u nepracujících pak snížení materiálního standardu třeba až na úroveň veřejných statků). Tím se utvrzují závěry minulých dílů.

Shrnutí

Shrňme si nyní veškeré poznatky z pěti dílů tohoto seriálu a vynesme nějaký závěrečný verdikt.

Systém závislý čistě a pouze na dobré vůli pracujících lidí a vedoucích pracovníků by tedy byl v lepším případě neefektivní, v horším by nefungoval vůbec. Jelikož Federace čelila několika velmi nebezpečným soupeřům, plýtvání zdroji v takovém rozsahu by dříve či později v konečném důsledku mohlo vést k její zkáze.

Svět, kdy lidé prostě zapomenou na své sobectví a budou pracovat jen pro blaho společnosti, je utopií, která v praxi fungovat nemůže. A osobně jsem tomu rád, neboť ve státě, kde jsou ti úspěšní a pilně pracující tvrdě okrádání na úkor těch líných a méně obětavých, bych žít nechtěl. A rozhodně si myslím, že ke spravedlnosti by měl taky hodně daleko.

Možnost odstranění chudoby by prakticky byla jediným jeho kladným efektem. Otázkou je, nakolik by taková změna byla vzhledem k plýtvání trvalá. Je velmi silně pravděpodobné, že takový systém by se sám od sebe zhroutil a po něm by se vrátila ke slovu tržní ekonomika. Stejně tak, jako padl komunismu. A neříká se náhodou, že historie se ráda opakuje?

poručík Pike
autor: Pike
vydáno: út 14. července 2009
přečteno: 3119x
komentáře: 5
Facebook Twitter Google+

Související články:

Ekonomika ve Star Treku (4. část)  -  pá 10. července 2009
Ekonomika ve Star Treku (3. část)  -  út 31. března 2009
Ekonomika ve Star Treku (2. část)  -  ne 15. března 2009
Ekonomika ve Star Treku (1. část)  -  čt 5. března 2009

Star Trek and all related properties are Registered Trademarks of Paramount Pictures, registered by United States Patent and Trademark Office. All rights reserved. THESE PAGES ARE NOT OFFICIAL!

Internetový portál Trekkies.cz je vytvářen a spravován klubem a dalšími redaktory. Je postaven na základech redakčního systému phpRS.

© 2005, Trekkies: TNG