Star Trek: Exhibition, neboli výstava věcí ze Star Treku, německy Star Trek: Die Ausstellung, je k vidění v Německu ve filmovém parku v Babelsbergu ve městě Postupim. Něco málo vám o ní povím, neb jsem měla to štěstí a nedávno ji navštívila. Neprozradím ale vše, abych nezkazila překvapení těm, kteří tam pojedou. Nazvěme to ochutnávkou.

Výstava ve městě Postupim v Babelsbergu

Na výstavě jsem byla společně s přáteli, když jsme se vraceli z Fedconu a to hned druhý den po jejím otevření. Upřímně, lidí tam moc nebylo. Vlastně mi přišlo, že je tam více pracovníků (obvykle zrovna něco opravujících), než návštěvníků. Na druhou stranu, bylo pondělí v poledne, kdy je většina normálních lidí buď ve škole, nebo v práci. Alespoň jsme se tam ale s nikým netlačili.

A co se tam dá nalézt? Tak samozřejmě nějaké ty menší předměty typu phaser či PADD nebo i něco většího jako například trůn. Pak je zde několik různorodých kostýmů z různých časových období a známých částí kvadrantů. Můžete se též projít pod modely dvou federačních plavidel, které visí zavěšené u stropu nebo se podívat na časovou osu s důležitějšími událostmi z historie ST. A ještě něco málo dalšího, včetně toho z jedenáctého filmu.

Po zdech je několik obrazovek, kde jdou dokumenty o tom, co se jak dělalo – kostýmy, masky atd. Dokumenty jsou v angličtině s německými titulky. Dále tu je několik nápisů k popisu scén a předmětů, též dvojjazyčně.

Největší lákadlo je pro leckoho nejspíše možnost usednout do kapitánského křesla můstku Enterprise-D. Případně na místo navigátora (tam se tedy sedí docela nepohodlně) či se postavit k taktickému či jinému panelu.

A shrnutí? Tak, upřímně, myslela jsem, že toho tam bude víc. Tady mi přišlo málo věcí na velkém prostoru. Čekala jsem toho mnohem více. Více kostýmů, více předmětů, více všeho. Také jsem doufala ve větší přístupnost k ostatním scénám (krom toho můstku), ale ty byly jen ke koukání. Vyloženě mě zklamalo (i když to není zas tak neobvyklé), že se tam nesmí fotit, (nejen) protože jsem se těšila na tu fotku z můstku. U popisů mi chybělo, jaký byl například použitý materiál či nějaké výrobní specifikace. Popisy byly většinou jen velmi obecné. A krom dvou věcí nic cardassianského (to už je vyloženě mé osobní zklamání). Na druhou stranu můstek rozhodně nezklamal (a jak jsem tak koukala na nápisy na „tlačítkách“, tak mi konečně došlo, od čeho ty písmena vlastně jsou :)). Mé vytoužené usednutí do kapitánského křesla s vyslovením „Engage!“ se splnilo (a několikrát... a když si člověk počkal i na správný okamžik, tak na obrazovce před ním zrovna vstoupila loď do warpu). Vůbec procházet se po můstku, případně vydat sem tam rozkaz z onoho křesla, to není vůbec špatný pocit :). Pochválení patří i trenažéru, ve kterém jsme se vydali zachránit Zemi, neboť přeci jen vzbuzoval dojem toho, že člověk letí... s porouchanými interciálními tlumiči ;-).

Nevím, zda je v plánu ještě nějaké doplnění výstavy (místo by na to bylo) či zpřístupnění nějakých scén. Zjevně ne vše bylo tak, jak má být, neboť bylo vidět, jak tam lidi něco opravují a zpřístupňují. A moc tam tedy netopí :-).

Ale tak určitě mi to za návštěvu stálo. Nelituji. Jen, kdyby tam toho bylo více... A ten merchandising na konci je zlo ;-).