Dlouhodobě skomírající stav vydávání českých překladů startrekových knih mě přiměl se po dlouhé době opět věnovat anglickým knihám, a tak jsem nyní pro případné zájemce připravil velmi stručné zhodnocení vybraných titulů. Buďte bez obav, v textu jsem se svědomitě vyhýbal případným spoilerům. Jako fanoušek především Původního seriálu jsem volil právě z této oblasti, a i když mezi vybranými knihami převažují atraktivní zbrusu nové tituly, vyskytlo se i (doslova) pár léty prověřených klasik, včetně jedné od nakladatelství Bantam Books. Budu vděčný za vaše názory či další tipy v komentářích.

Jeff Mariotte: The Folded World

Hned zkraje se doznávám, že při výběru knihy jsem se v tomto případě řídil především překrásným cover artem od Douga Drexlera na obálce a zajímavým titulem Zohýbaný svět. Ironicky, Drexler před časem poznamenal, že jeho rozhodnutí stát se výtvarníkem ovlivnil ten fakt, že v mládí sám kupoval mnoho sci-fi a fantasy literatury jen kvůli vynikajícím kresbám na obálkách. Proto věřím, že by se cítil poctěn, kdyby věděl, že i jeho výtvarné práce prodávají knihy. Ilustrace správně zachycuje Enterprise nedaleko další lodi stejné třídy lapené v zářící vesmírné anomálii spolu s dalšími plavidly. Rozchází se ale s románem přítomností vulkánských a xyrillianských lodí, na které při četbě nenarazíte. Koupí podle obálky jsem ale i přes tuto drobnou diskrepanci neprohloupil.

Román se odehrává v období pětileté mise Enterprise pod velením kapitána Kirka a obsahuje mnoho typických dějových elementů Původního seriálu. Mise, na kterou se proslulá loď vydává, ač zpočátku ryze diplomatická, se záhy mění v kombinaci záchranné a průzkumné. Početný výsadek se při ní vydává do oblasti, kde neplatí fyzikální zákony, jak jsou známy vědě 23. století, na obrovskou opuštěnou vesmírnou loď, kde dochází ke zprvu nepochopitelným jevům. Na ničem z toho by samo o sobě nebylo nic originálního, a pokud by měl román pouze tuto rovinu, dal by se snadno zavrhnout coby neobjevná startreková variace na Horizont událostí s četnými podobnostmi s dalšími romány (například s brakovým Cybersongem podle seriálu Voyager, nebo o několik tříd lepší knihou Oči vidoucích od nedávno zesnulé Ann C. Crispin). Ale ono nezůstává jen u toho. Po celý čas se jako kdyby mimochodem odvíjí také příběh dvou civilizací ze soustavy, k němuž na své diplomatické misi Enterprise původně mířila, a ten není ani v nejmenším předvídatelný. Ba naopak, je velmi rafinovaně a originálně podaný. Lze chválit i kapitoly z výsadku na záhadný vrak uvnitř anomálie, a to především za nevyzpytatelnost a zdařile rozdmýchanou atmosféru – vzácnou auru mystéria, jako kdyby vypůjčenou z duchařského hororu. (8/10)

Tony Daniel: Devil’s Bargain

Smlouva s ďáblem, jak název napovídá, se zabývá především kulturou Hortů – křemíkových bytostí hloubících tunely hluboko pod povrchem planety Janus VI, viz epizoda Ďábel v temnotě (Devil in the Dark). Enterprise je nucena využít pomoci mladých Hortů, když se na své pětileté misi vypraví k někdejší federační kolonii Vesbius. Planetě, která se od Federace již dávno odštěpila, hrozí na pohled neodvratné zničení ze strany asteroidu tak velkého, že není v silách Enterprise ho odklonit nebo zničit. Na Kirkovu nabídku pomoci s evakuací však Vesbiané překvapivě reagují tvrdohlavým přáním ve své domovině zůstat. Když se důstojníci Hvězdné Flotily dozvídají dlouho utajované a bohužel velmi pádné důvody pro fatální rozhodnutí Vesbianů, přijde Spock s nečekaným návrhem, jak neřešitelné situaci alespoň napomoci. Podle jeho plánu je třeba získat spolupráci Hortů, což se nejeví nijak jednoduché, ale i s nimi by se jednalo o příliš nebezpečný a časově náročný podnik.

K přečtení mě přiměla pozitivní recenze na knihu z TrekMovie.com od Roberta Lyonse. Dávám mu za pravdu, když naznačuje, že co se zprvu jeví jako neobjevná až tuctová zápletka, autor rozvíjí v naopak velmi neotřelém a poutavém zpracování, až se téměř nechce věřit, že Smlouva s ďáblem je prvním a prozatím jediným startrekovým románem Tonyho Daniela. Na románu je znát autorův talent i jeho nadšení pro věc. Zejména oceňuji jeho přínos při rozvíjení samo o sobě zajímavé kultury Hortů a zachycení jejích prvních krůčků při poznávání vesmíru. Román mimo jiné originálně přispívá i k tématu eugenického šlechtění lidského druhu, jehož pojednání bývá ve Star Treku jindy velmi jednotvárné. (8/10)

Dave Galanter: Troublesome Minds

Problémové mysli Davea Galantera jsou nejlepším startrekovým románem, jaký jsem kdy četl. Vychází z takřka až geniální premisy, jaká nemá obdobu, a autor její obrovský potenciál zužitkovává po okraj. Významné je i soustředění románu na Spocka – mou a nejen mou nejoblíbenější postavu Původního seriálu i celého Star Treku. Vulkánec se v posádce Enterprise vymyká nejen svým druhovým původem, ale i s tím souvisejícími slabými telepatickými schopnostmi. Díky nim se dostává do značné nevýhody v okamžiku, kdy se Enterprise na své pětileté misi setkává se zdánlivě neškodnou a veskrze mírumilovnou civilizací telepatických Isitriů. Zástupce tohoto nově objeveného druhu, Berlis, záhy vysvětlí, že Isitriové otevřeně sdílí své myšlenky v kolektivním vědomí propojujícím celý jejich svět, v němž se každá myšlenka, kterou jsou jedinci ochotní sdílet, řetězově rozšíří po celé síti navzájem propojených myslí a ke všem rozhodnutím se dospívá na základě téměř okamžitého konsensu. Co by se mohlo jevit jako příklad dokonalé demokracie, se v mžiku oka může proměnit v případ dokonalé diktatury. Je tomu tak proto, že jednou za několik let se narodí Isitri s genetickou mutací, jaká mu dá do vínku telepatické schopnosti natolik silné, že jimi každý svůj sebemenší záchvěv myšlenky i veškerou svou vůli vtiskne celé své civilizaci. Isitriové přezdívají těmto jedincům, kteří aniž by chtěli, nenásilně zotročují mysli celé civilizace a ta pak rovněž bezděčně, bez odporu a jednomyslně vykonává jejich vůli, souslovím „problémové mysli“. Mají zásadu tyto problémové mysli zabíjet v okamžiku, kdy se schopnosti prvně projeví, zpravidla v dětství či prenatálním věku, aby předešli katastrofě jejich projevu v plném měřítku. Co když však jedna taková problémová mysl unikla, jelikož její schopnosti zůstávaly latentní po příliš dlouhou dobu, a později přesídlila na nedalekou izolovanou kolonii Isitriů, kde se nezávisle na kolektivním vědomí mateřské planety vyvinuly nové, radikální hodnoty? Co když se problémová mysl ocitne na palubě Enterprise a pouze Spock, který je nucen vzdorovat jejímu zdrcujícímu vlivu, má v moci zabránit zotročení civilizace? Obejde se to ovšem bez nutnosti de facto nevinného Berlise chladnokrevně zavraždit? (10/10)

S. D. Perry a Britta Dennison: Inception

Román Počátek založily jeho autorky na nápadité představě, že Spockova největší životní láska, pohledná Leila Kalomi známá z epizody Vyhnání z ráje (This Side of Paradise), a Kirkova největší životní láska (tedy jedna z početného zástupu jeho největších životních lásek), Carol Marcusová z Khanova hněvu, se znaly, a nejen to, poznaly se právě v době, kdy prožívaly neintenzívnější okamžiky ve vztazích s budoucími důstojníky Enterprise a osudy obou dvojic tak byly shodou náhod úzce propojeny dávno předtím, než spolu Kirk a Spock vyrazili na první dobrodružství. Nápad, ač zajímavý, ovšem sám o sobě nepostačuje coby základ poutavého románu, kterému ubližuje především ten samozřejmý fakt, že čtenáři předem vědí, k jakým výsledkům rozhodnutí hrdinů povedou. A tak zbývá už jen odhalit, co tato rozhodnutí motivovalo a pod jakou tíhou k nim protagonisté dospěli. I přes velmi limitující zadání daly autorky vzniknout relativně obstojnému románu, který bych při velmi shovívavém zhodnocení řadil spíše k mírnému nadprůměru. Vyjma romantické roviny si totiž Perry a Dennison vypomohly také s ní se křížící environmentální rovinou, která usiluje nasytit ty čtenáře, jací si pod Star Trekem představují nikoliv space operu, nýbrž intelektuálně zajímavé náměty se sociálním přesahem. Román má totiž vedle dvou mileneckých dvojic také pátou postavu, postaršího ekologického aktivistu, kterému je trnem v oku podle jeho soudu nebezpečný vědecký projekt doktorky Marcusové usilující přeměnit neživou horninu na Marsu v úrodnou půdu. Jeho dobrou vůli ovšem nesdílejí daleko radikálnější skupiny ekoteroristů, jejichž představitelé se neštítí ničeho při snaze experiment Carol Marcusové zastavit. Hovořím zde sice o lehkém nadprůměru, ale jsem nucen uznat, že o jistém nezpochybnitelném úspěchu svědčí už ten fakt, že komplexní děj s početným ansámblem protagonistů a jejich specificky propojenými osudy, se podařilo usměrnit do velmi soudržného a z hlediska kontinuity neproblematického celku. (6/10)

Creg Cox: The Weight of Worlds

Pod zdaleka nejkrásnější obálkou, jakou si startrekový román může přát, se dle očekávání ukrývá další z mnoha příběhů nekonečné pětileté mise Enterprise. V Tíži světů jsou hrdinové nuceni zcela sami čelit invazi extradimenzionálního nepřítele – technologicky vysoce vyspělého druhu náboženských fanatiků, přicházejících podrobit světy Alfa kvadrantu pod diktát náboženské doktríny zvané Pravda. Mají přitom reálné šance uspět, a to zejména díky technologické výhodě, díky níž mohou zcela libovolně nakládat s gravitační silou. Jejich zbraně tak umožňují zneškodnit protivníky náhlým zvýšením gravitační síly pod jejich nohama, či dokonce strhávat vesmírné lodě z oběžné dráhy. O tom se přesvědčí i Enterprise prodlévající nad napadeným světem Ephrata IV. A zatímco se loď ocitá ve smrtelném ohrožení, Kirk a Spock sami jen za pomoci tamního disentu podnikají nebezpečnou výpravu do domovské dimenze agresorů…

Román vyniká zejména velmi autentickou atmosférou Původního seriálu, od něhož je neoddělitelná i vysoká míra nadsázky, a tak se čtenáři mohou těšit na řetězec dějových zvratů i mnoho velmi nadsazené akce. Creg Cox totiž na Star Treku akcentuje především jeho „space western“ dimenzi a ideu posádky Enterprise coby kosmických dobrodruhů. V neposlední řadě tak dojde i na ikonický motiv polonahého Kirka v souboji na život a na smrt, a to přímo s bytostí přivlastňující si božský status. (8/10)

Howard Weinstein: Deep Domain

I čtenáři neznalí anglického jazyka a odkázaní na české překlady startrekové literatury by měli dobrý důvod si od proslulého jména Howard Weinstein hodně slibovat. Dobře ho znají. Vyšly u nás hned dva jeho romány – Boj o moc a Vyhnanci, oba z prostředí Nové generace. Ti, kdož se navíc podobně jako já vyznají ve startrekových komiksech, jsou si dobře vědomi Weinsteinova přispění v druhé pokračující sérii komiksů podle Původního seriálu od DC, pro kterou napsal většinu dílů. Hlubinná doména se však proti všem očekáváním ukázala být zklamáním.

Příběh, zasazený do údobí konce druhé pětileté mise Kirkovy posádky a nedlouho před Khanovým hněvem, popisuje návštěvu Enterprise na vodním světě jménem Akkalla, kde je třeba vyhodnotit práci federačního vědeckého týmu. Na dosud víceméně pokojné členské planetě Federace se však schyluje k vojenskému puči a situaci hlouběji problematizují napjaté vztahy Akkallanů s ekologickou katastrofou stiženou civilizací ze sousední planety. Spock s Chekovem upadají záhy po příletu na Akkallu do zajetí radikální vzbouřenecké frakce. Kapitán Kirk se svými dvěma důstojníky ztrácí kontakt, zatímco se pokouší rozplétat spletenec machinací na nejvyšších místech akkallanské politiky. Největší záhada, jejíž odhalení je nezbytné pro rozřešení aktuální krize, se ovšem již staletí ukrývá v oceánech planety. Zájmům intrikánů lačnících po moci by ovšem lépe vyhovovalo, kdyby bylo největší tajemství akkallanské minulosti nejen nadále utajováno, ale nejlépe nadobro zničeno.

Náhled na život v oceánech i environmentalistický apel má Hlubinná doména společný se čtvrtým startrekovým filmem, s Cestou domů. Není to náhoda. V předmluvě Weinstein vysvětluje, že námět pro román vznikl původně jako jeden z potenciálních nápadů pro zápletku čtvrtého filmu během brainstormingu, k němuž Leonard Nimoy přizval mimo jiné i Weinsteina. Jak známo, film se nakonec ubíral jiným směrem, a tak Howard Weinstein zužitkoval svou ideu alespoň při psaní románu. Dlužno dodat, že je to tak dobře. Relativně zajímavý námět totiž srovnání s jedním ze zdaleka nejlepších z dnes již dvanácti startrekových filmů nemůže ustát. Bohužel, na jeho základech napsaný román nemá šanci obstát ani při samostatném posouzení. Vlivem přehnané délky a nesnesitelně pomalu se vlekoucího vyprávění působí zápletka chudě a nedostatečně. Prohýbá se pod tíhou neúměrné popisnosti a zbytečně velkého množství paralelně se odvíjejících dějových linií. Howard Weinstein popisuje malý, nevýznamný, komorní příběh metodou, která by lépe padla pregnantnímu epickému dramatu plnému konfliktů. I okamžiky, kdy se románu daří čtenáře zaujmout, trvají jen krátce. Brání jim příliš snadná předvídatelnost. Okaté podobnosti se dvěma výše zmíněnými Weinsteinovými romány působí dojmem, že se autor pouze opakuje, namísto aby do světa nekonečných možností Star Treku přispěl něčím dosud neviděným. Na Hlubinné doméně tak oceňuji jen skrovné humorné okamžiky a snahu provázat závěr románu se situací v úvodu Khanova hněvu. (2/10)

Jerry Oltion: Where Sea Meets Sky

Román mě přitahoval především skutečností, že se odehrává v době, kdy lodi Enterprise velel kapitán Pike a posádku tvořily neméně zajímavé charaktery ve srovnání s pozdějšími protagonisty Původního seriálu, ačkoliv zde dosud mladý Spock figuruje v obou skupinách a doktora Boyce odlišuje od McCoye snad jen věk a ještě větší míra cynismu. Častokrát jsem si totiž kladl otázky, jak by celý seriál a jeho takřka padesát let dlouhý odkaz býval vypadal, kdyby byl výborný původní pilot schválen, a častokrát jsem se přistihl u kacířských myšlenek, že s přemýšlivým a autoritativním kapitánem po vzoru Pikea namísto mladšího a zbrklejšího dobrodruha Kirka, nebo s postavou silné a přitom půvabné i inteligentní ženy v roli prvního důstojníka mohl být Původní seriál ještě o něco zajímavější, nemluvě o příbězích, které by poskytovaly více intelektuálních stimulů. Nakonec jsme se obdivuhodně přemýšlivých epizod dočkali stejně jako obdobných postav kapitána-mudrce a dominantní ženy na místě prvního důstojníka v případě postav Picarda a Kiry, ale i tak zůstaly nevyužité původní postavy z epizody Klec a dlouhé období v historii fikčního světa neprozkoumané; pomineme-li relativně velké množství komiksů a několik románů (mimo zde obsažené bych jmenoval Vulcan’s Glory od D. C. Fontany, Burning Dreams od Margaret Wander Bonanno, Legacy Michaela Jana Friedmana a alternativní A Less Perfect Union Williama Leisnera).

Román Kde se nebe dotýká moře představuje jak vynikající kompenzaci za nikdy nezrealizovaný seriál, tak vynikající četbu založenou na originální, ačkoliv obtížně přijatelné premise. Klíčový je motiv živých vesmírných lodí, respektive živých tvorů uzpůsobených fungovat jako vesmírné lodě. Enterprise cestuje k členskému světu Federace, který tyto takzvané „titány“ využíval namísto vesmírných lodí, dokud tvorové před nedávnem záhadně nezmizeli. Originálnímu námětu se dostalo rovněž originálního rozpracování a těší se i literárně velmi kvalitnímu provedení. Rámcové vyprávění, společné pro všechny romány z crossoverové série Captain’s Table, ovšem znatelně brzdí jinak příjemně svižné tempo vyprávění. (7/10)

David Stern: The Children of Kings

Děti králů již nejspíš napořád zůstanou mým vůbec největším čtenářským překvapením. Od děsivě tlusté knihy se shakespearovským názvem od pro mě do té doby zcela neznámého autora bych nikdy nečekal, že se ukáže být zdaleka nejčtivějším románem, jaký se mi kdy dostal do rukou. Atraktivní je ovšem nejen poutavým zpracováním, ale i svým námětem a situováním. Odehrává se na Enterprise pod velením kapitána Christophera Pikea, a to v kritickém okamžiku, kdy se válka s Klingony jeví neodvratná (ale že takových okamžiků je v dějinách startrekového univerza bezpočet!). Ačkoliv rasa (zpravidla) čestných válečníků hraje v příběhu významnou roli, stěžejní úlohu sehrávají Orionci, jejichž kultuře se David Stern věnoval velmi obsáhle, stejně jako charakterům hrdinů z Enterprise, aniž by tím jakkoliv utrpěl dějový spád. Především postava „neotesaného“ doktora Boyce má vedle šarmantního Pikea v knize nejvíce prostoru a řada nejlepších momentů románu vděčí za svůj náboj jejímu charismatu a sklonům k sarkasmu. Právě Boyce se nejhlouběji zaplete do intrik respektované vůdkyně doposud spíše svářených klanů orionské společnosti, Liyan, která touží zneužít napětí mezi Klingony a Federací ve svůj prospěch a navrátit Orioncům nadvládu nad Alfa kvadrantem. Odtud plyne, že se děj knihy neomezuje na jednu samostatnou misi, ale že se víceméně komorní příběh odehrává v širokých souvislostech intergalaktické politiky se všemi dopady s tím spojenými, a přesto zbývá mnoho prostoru k velmi detailní až intimní kresbě postav a jejich vzájemných vztahů. Na obálce knihy můžeme sice vidět kromě tváří Pikea a Spocka také talířovou sekci seriálové Enterprise, autor ovšem doufá, že jeho román bude sloužit jako společná minulost pro obě univerza, primární i alternativní. A tak je jen na čtenářích, zda dají ve své fantazii přednost ošlehané tváři Bruce Greenwooda před westernovým hezounem Jeffreyho Huntera, nebo naopak. (10/10)

Theodore R.  Cogswell a Charles A. Spano: Spock Messiah

Je logické domnívat se, že právě nejstarší startrekové romány, jako například ty pocházející z doby největší slávy Původního seriálu během jeho repríz v 70. letech, mají největší potenciál přiblížit se jeho unikátní a obtížně zachytitelné atmosféře. V případě knihy Spock, mesiáš se logika úvahy potvrzuje. Z hlediska marketingového se zase jeví prozřetelné vystavět děj kolem nejpopulárnější postavy seriálu a představit ji jak na obálce, tak přímo v titulu knihy. V tomto ohledu již může na čtenáře románu čekat relativně nepříjemné překvapení. Spock skutečně obsazuje stěžejní úlohu a všechno dění se soustředí kolem jeho postavy, avšak po většinu času není přítomen. I bez Spocka jakožto protagonisty se však jedná o více než příjemné čtení.

Posádka Enterprise testuje ke zkoumání preindustriální civilizace na planetě Kyros nejnovější k tomu určený vynález – telepatické zařízení, schopné na dálku propojit mysl konkrétního člena posádky s myslí konkrétního Kyrosana. Zkoumaný subjekt si spojení není vědom, jelikož to by mělo být pouze jednosměrné. Díky němu by si terénní výzkumníci mohli bez jakékoliv námahy osvojit základní schopnosti a vědomosti místních obyvatel jako jsou zvyky, řemesla nebo jazykové dovednosti a bez povšimnutí by dokázali infiltrovat domorodou společnost, zatímco se o ní budou dozvídat mnohem více, než co by zjistili pouhým pozorováním. Spojení ovšem není ve všech případech tak jednostranné, jak designéři telepatického vynálezu doufali, a zprvu zcela bezstarostnou misi brzy zproblematizují daleko hrozivější okolnosti. Spock náhle sabotuje lodní zdroje energie pro warp motory a záhy unikne na povrch Kyrosu. Zjistí se, že někdo záměrně zaměnil profil Kyrosiana, s nímž se měl Spock telepaticky propojit, s profilem pomateného náboženského extrémisty a samozvaného božího proroka. Následkem toho vznikne osobnost tyrana schopného využít geniálního intelektu k rozpoutání svaté války. Zatímco na Kyrosu zuří válka pod vedením Spocka, k bezmocné Enterprise se pomalu přibližuje vlna smrtící radiace z nedaleké hvězdné exploze. Kirk a jeho posádka mají jen několik dní na to, aby na povrchu Kyrosu vypátrali Spocka se součástkami, které jako pojistku pro svou ochranu ukradl ve strojovně, a vysvobodili ho z vlivu šílence. Pokud se jim to nepodaří včas, štíty Enterprise nebudou mít dost energie odolat radiaci a celé posádce nezbude, než se evakuovat na povrch Kyrosu a doufat v přežití na válkou zmítaném světě.

Spock, mesiáš zaujme hlavně unikátním příběhem, prostým všech obvyklých klišé. Autoři jej podali čtivě a velmi sugestivně se jim zdařilo evokovat atmosféru Star Treku i vystihnout charaktery oblíbených postav (vyjma Spocka, přirozeně). Vedle velmi příjemné příchuti fanzinové literatury disponuje román i kýženým dojmem existence na hranici poznaného vesmíru a střetů s dosud nepředstavitelnými situacemi a problémy, jaký mě na Star Treku vždy přitahoval a jaký mi ze všech seriálů nejvíce poskytoval zejména technicky a rozpočtově ironicky nejvíce omezený Původní seriál. (9/10)