Toto je archiv českého Star Trek portálu Trekkies.cz, který není od ledna 2021 aktualizován a je přístupný pouze ke čtení. Pokračujte prosím na novou verzi webu Trekkies.cz.

Star Trek: USS Discovery

út 31. prosince 2013      autor: Captain_P      přečteno: 2637x      délka: 18 min      komentáře: 7

Když jsem se během vánočních svátků nudil, pustil jsem se do úklidu svého psacího stolu (a že bylo co uklízet) a vytáhl jsem odtud dvojici svých starých startrekových próz. Je v nich množství chyb (gramatických, stylistických, logických), ale když jimi listuji, vždy si vzpomenu na své první krůčky ve světě Star Treku. V době, kdy jsem je psal (zhruba před třinácti lety na druhém stupni ZŠ), jsem měl ze světa Star Treku nakoukáno celkem málo, pokud si dobře vzpomínám, tak všehovšudy poslední dvě série Nové Generace, poslední tři čtyři Voyageru a z filmů možná tak Generaci a První kontakt – i proto jsem se při psaní dopustil zhůvěřilostí, které naprosto odporují kánonu. Navíc jsem v rámci inspirace obšlehl některé epizody mého tehdy nejoblíbenějšího Voyageru (dnes je na prvním místě mého žebříčku Enterprise). Docela jsem se při listování novelami nasmál a v záchvatu exhibicionistického masochismu jsem sepsal tento článek, abych vás s nimi seznámil a případně doufám i pobavil.

Svět a hlavní postavy

DiscoveryobalDěj obou románů (no spíš novel) se odehrává na začátku pětadvacátého století (konkrétně kolem roku 2430) a točí se kolem lodi USS Discovery, prvního plavidla Flotily, které dokáže cestovat časem pomocí technologie pro utváření červích děr. V obou příbězích je samozřejmě tohoto prvku hojně využito, na nějakou časovou směrnici se přitom zvysoka kašle a kapitán Braxton anebo časový agent Daniels by z toho nejspíš dostali epileptický záchvat. Discovery je také jako pokročilá loď ze startrekové budoucnosti vybavená „plazmovými štíty“ (dodnes nemám představu, jak by fungovaly), které dokáží bez problémů odolat i borgským zbraním, samozřejmostí je maskování a nejničivější zbraní plazmové dělo (když se nad tím tak zamýšlím, zřejmě jsem se inspiroval fotonovým kanónem z epizody Voyageru Tinker Tenor Doctor Spy). Discovery je také možné pilotovat pomocí „neurálního rozhraní“ (obdobu bych viděl v epizodě Voyageru Alice) a může dosáhnout warpu 15 (že je nejvyšší možnou dosažitelnou rychlostí warp 10 mi jaksi uniklo).

Vypracoval jsem tehdy několik designů hvězdných lodí, které víceméně kopírovali Voyager. Discovery z mého původního návrhu vlastně vypadá jako Voyager, pouze má jinak zavěšené gondoly. Nicméně jsem o něco později vyvinul loď třídy Sagitta, která má trochu neortodoxní primární trup a líbila by se mi coby Discovery víc (přikládám neumělé třináct let staré ilustrace).

Hrdinným velitelem Discovery a zároveň hlavní postavou knih je Čech Adam Přibyl, který je ve svých třiceti nejmladším kapitánem ve Flotile a v kritických chvílích neváhá obětovat části své uniformy (a to jsem tehdy ani neviděl TOSku!), zejména aby jimi ovázal rány svým zraněným podřízeným. Samozřejmě se kapitán také nevyhýbá ženám, milostné vztahy nejčastěji navazuje se členy (tedy členkami) své posádky (když si vzpomenu, jaké s tím měli Janewayová anebo Picard morální problémy!). V první knize Adam dokonce svede komandéra Diazovou a ve druhé podporučíka Sanchezovou z astrometriky. Adam je také výjimečný tím, že má udělat další krok ve vývoji lidského druhu, proto se stal jako první člověk po smrti kapitána Picarda zajímavým pro Q, který ho často navštěvuje a oblažuje svými řečmi. Samozřejmě že se brzy u kapitána projeví zvláštní schopnosti jako jasnozřivost anebo telekineze. Aby toho nebylo málo, je navíc ještě přeborníkem asi v deseti bojových uměních.

Pro své účely jsem neváhal použít postavy ze seriálů, a tak jsem si do posádky Discovery vybral svého oblíbeného Data, který dříve učil Adama na Akademii. Degradoval jsem ho a posadil coby poručíka k senzorům (přitom se mi vybavuje citát z epizody Trojan Červeného trpaslíka – „jen jsme ho ošplouchli a nasadili mu čapku“). Členem posádky je také Vulkánec Karan, který velí strojovně a neviděl Surakovo učení ani z rychlíku, a míšenka Klingona a člověka Texana (no prostě jsem chtěl mít svoji B'Elannu), jež nejspíš nikdy neslyšela o klingonské odvaze a neustále ustrašeně ječí.

Kniha první – Star Trek: USS Discovery

DiscoveryKapitán Adam Přibyl přebírá velení na lodi USS Discovery. Jeho první mise je jasná: využít toho, že Discovery cestuje časem, a vydat se do zhruba šedesát let vzdálené minulosti, aby v kvadrantu delta zachránil Voyager, který byl společně s troskami borgské krychle nalezen na jednom planetoidu. Discovery cestu časem zvládne bez problémů, efektně se při příletu k Voyageru odmaskuje a rozstřílí útočící borgské krychle plazmovým dělem, aniž by si hoši vůbec škrtli. V poslední chvíli však Voyager opustí raketoplán a zmizí ve warpu. Následně se podaří výsadkovému týmu zachránit posádku Voyageru (mám pocit, že ty scény jsem obšlehl z dvojepizody o Equinoxu) a dopravit ji na Discovery, přičemž na zprovoznění těžce poškozeného Voyageru začnou pracovat opravárenské týmy. Na následném brífingu naléhá Janewayová na Adama, že se musí vydat za uniklým raketoplánem, protože v něm Borgové unesli Sedmou z Devíti, ale Adam nehodlá misi do hlubin borgského prostoru riskovat. Takže mrcha Janewayová, která neopouští nikoho ze své posádky, ukradne raketoplán a uprchne z Discovery. Adam následně přerozdělí posádky obou lodí, takže na Discovery zůstanou Tuvok a Tom Paris, a vydá se za Janewayovou. Během cesty je Discovery napadena Malony, kteří mají s těmi Malony z Voygeru společné jenom jméno. Ti zachytili raketoplán Janewayové a zajali ji. Nakonec Adam s jejich velitelem jménem Kuguan Kuk (asi mi dalo hodně práce to vymyslet), vyjedná propuštění Janewayové za několik antigravitačních jednotek a raketoplán. Adam beze všeho souhlasí (nechápu, proč ta Janewayová měla takový problém s tím, že Kazoni chtěli obyčejný replikátor). Janewayová samozřejmě neujde trestu (dostane zaracha v kajutě) a Discovery pokračuje v hledání Sedmé.

Nakonec se dostanou až k borgské stanici, u níž kotví krychle. Najdou tu, v níž se nachází Sedmá a Adam vede výsadek. Samozřejmě při té příležitosti odrovná několik vojáků svými karate chvaty a zachrání přitom jen tak mimochodem dvě ženy z USS Pegas, které se Borgové chystali asimilovat.

Nakonec se kapitánovi podaří porazit borgskou královnu, se kterou si pomocí své nově nabité telekineze zahraje squash, najde Sedmou a nezapomene přitom asi třikrát zachránit život komandéru Diazové, od níž na konci knihy dostane zasloužený žhavý polibek.

Kniha druhá – Star Trek: Osud

DestinyDiscovery se po měsíci, který strávila v docích u Země, vydává k Vulkánu, aby vyřešila situaci s místními vzbouřenci (přišlo mi to vtipné do doby, než jsem viděl čtvrtou sérii Enterprise). Cestou však narazí na neobvyklou vesmírnou anomálii, která jí odsává energii z warp jádra. Shodou okolností se jedná o stejnou anomálii, která v roce 2001 pohltila raketoplán Discovery kotvící u ISS. Z jejího průzkumu posádka zjistí, že se raketoplán stále nachází uvnitř a že by jediný astronaut, který byl tehdy na palubě, John Banks, mohl být pořád naživu, protože je uvnitř anomálie zpomalený čas a od pohlcení stroje tak uvnitř jevu uběhly pouhé tři dny. Kapitán tudíž rozhodne o záchranné misi. Tady jsem obšlehl moji oblíbenou epizodu Voyageru One Small Step. Bylo mi tehdy líto astronauta Johna Kellyho, který na první marsovské lodi uvězněné v anomálii zemřel, a tak jsem svého Johna Bankse nechal naživu. Při tom ještě posádka Discovery nakope pr*el dvěma klingonským bojovým křižníkům, které se na ně odváží střílet, když při pronásledování anomálie překročí hranice svého teritoria. Datovi se nakonec podaří překonfigurovat štíty lodi tak, aby kompenzovaly časový posun uvnitř anomálie a Discovery vlétne dovnitř. Něco se ale pokazí a štíty selžou. Když se loď dostane i se zachyceným raketoplánem ven, zjistí, že venku uběhlo patnáct let. Poblíž najdou kometu, která vykazuje warp signaturu Discovery. Odfouknou z ní pomocí „iontového pulsu“ plyn a zjistí, že jejím jádrem je jejich loď. Při následném výsadku na druhou, starou a opuštěnou Discovery nalezne Adam na můstku vzkaz, který zanechal sám sobě. Zjistí, že k poruše štítů Discovery došlo úmyslně, když on sám poslal do minulosti „zakódovanou navigaci“, která je odstavila. Mojí inspirací pro tuhle komplikaci byl další můj oblíbený díl Voyageru, Timeless. Dozví se, že došlo k napadení Federace a že mu má ve své současnosti zabránit. Následně je výsadek napaden zvláštními tvory, organicko-robotickými hybridy připomínajícími pavouky, kteří mají onu zkázu na svědomí (tehdy se mi líbili Ztraceni ve vesmíru). Když je kapitán úspěšně zlikviduje, navštíví ho v jeho kajutě Q. Řekne mu, že zánik Federace způsobil on sám a vrátí ho do minulosti, aby zjistil jak. Tehdy sloužil jako nadporučík na lodi USS Destiny, která byla vyslána k hranicím tekutého prostoru, kde už měsíc Federace bojovala s Borgy. Úkolem lodi bylo vypustit zrádný mutační virus a zničit tak Společenstvo. Destiny však byla napadena Borgy a její kapitán zemřel. Adam běžel do strojovny, kde pracovala jeho snoubenka María, ale došlo tam k explozi a on zjistil, že při ní zemřela. Zdrcený vedl několik přeživších k únikovým modulům, přitom na lodi vypustil mutační virus, který Borgy změnil v ony nebezpečné pavouky.

LoděAdam to samozřejmě nemůže nechat jen tak. V okamžiku, kdy se vrátí do své současnosti, nastaví kurz k planetoidu, na němž Destiny havarovala a společně s výsadkem se vydá do jejích útrob, aby borgské pavouky zničil (phasery ani kvantovými torpédy z orbity to samozřejmě nejde). Když umístí výbušniny a chtějí se transportovat pryč, dojde k interferenci, která je na lodi uvězní. Samozřejmě nastane potyčka s pavouky a kapitán několikrát zachrání svou novou lásku, podporučíka Sanchezovou (a opět si s pavouky díky své telekinezi zahraje squash). Když se podaří opravit závadu na transportéru, úspěšně se vrátí na Discovery a Destiny vybuchne. Hurá, pavouci jsou zničeni a katastrofická budoucnost zažehnána. Třešničkou na dortu je cesta do roku 2001, kam vrátí astronauta Johna Bankse, aby byl se svou rodinou.

Vybrané perličky

Kromě do očí bijící gramatiky jsou ponechány prakticky v původní podobě.

Dveře se rozlétly a já jsem vstoupil na můstek. Byl ponořen v šeru a tichu, ozářen jen počítači. Viděl jsem, že byl evakuován, jen na kapitánském křesle jsem spatřil nějakou postavu. Přistoupil jsem ke křeslu a posvítil na něj baterkou. Seděla na něm hnědovlasá žena, oblečená do uniformy Flotily s červeným pruhem a čtyřmi tečkami, takže hned bylo jasné, že je to kapitán stejně jako já. Byla to Janewayová.


„Promiňte, kapitáne, že vás přerušuji, ale zajímalo by mě, co používáte při cestování časem?“ zeptal se Tuvok.

„Multifázové vysokofrekvenční subprostorové štíty a červí díru v subprostoru,“ odpověděl jsem a podal Tuvokovi trikordér s daty o štítech. „Když tak se na to zeptejte praporčíka Lawrencové.“


Na obrazovce se objevil raketoplán mizející v dáli.

„Zachyťte ho vlečným paprskem!“ řekl jsem Texaně.

Raketoplán byl zachycen, nehnul se ani o píď. Najednou se z boku raketoplánu vynořil paprsek phaserů a udeřil do vyvíječe vlečného paprsku. Discovery se otřásla a raketoplán zmizel.

„Kdo byl na palubě?“ zeptal jsem se Nikity.

„Byla tam pouze Janewayová.“

„Sakra, ta ženská se rozhodla jednat na vlastní pěst. Musíme za ní. Pane Date, připravte Discovery k vyplutí.“


Do tělocvičny vstoupil Tuvok. „Zdravím vás, kapitáne, dozvěděl jsem se, že jste přeborníkem v pozemském bojovém umění zvaném karate. Jestli chcete, navrhnu vám přátelský souboj proti mně a proti mému klingonskému umění.“

„Dobrá, to zní lákavě. Rozdáme si to dnes večer před diváky. Uvidíte, že vyhraju, Tuvoku. Lepší umět karate a ohánět se šavlí než těžkým bat'lethem,“ odpověděl jsem.

„Jak myslíte, kapitáne. Nechám do společenské místnosti přinést žíněnky.“


Rychle jsem rozsvítil lampičku a v její záři jsem spatřil podivného muže oblečeného ve zvláštním hábitu. Muž si mě prohlížel a potom řekl: „Ale, ale, kapitáne, vypadáte vystrašeně. Copak už na mě lidstvo zapomnělo?“

Konečně jsem se zmohl na odpověď: „Vy jste Q, že ano? Co tu děláte?“

„Dlouho už jsem lidstvo nenavštívil, po smrti kapitána Picarda tu nebyl jedinec, který by mě zajímal. Kapitánu Picardovi jsem řekl, že soud s lidstvem neskončil.“


Postavil jsem se a znovu jsem si prohlížel hangár. Můj zrak se zaměřil na přistávací dráhu a raketoplán, který na ní stál. Vlastně to ani raketoplán nebyl, spíš nevzhledná zelená koule. Vejde se do ní deset vojáků, kteří tvoří válečný pluk, neboli unimatici. V porovnání s naším raketoplánem by tento vyhrál poslední cenu v soutěži krásy, ale Borgové dbají na účelnost. Jak říkají, estetický vzhled je irelevantní.


Jennifer byla skrčená vedle mě, napnutá vzrušením. Její bloňdaté vlasy volně splývaly na její záda a ramena a její tmavě hnědé oči zíraly na dveře hangáru. Když jsem se ještě podíval na pěkný maskáčový úbor, co měla na své štíhlé postavě, řekl jsem si, že jí to neuvěřitelně sluší.


Právě jsem visel na laně ve výtahové šachtě a šplhal jsem vzhůru. Když jsme uvízli ve výtahu, Dat phaserovou pistolí prostřelil otvor do stropu výtahu a naší jedinou šancí bylo vyšplhat po vlečném lanoví nahoru. Říkal jsem si, že Borgové používají dost starý výtahový mechanismus, na Discovery jsou výtahy tryskové.


Jennifer zaměřila svůj phaseromet a sejmula prvního Borga.


Vyběhl jsem z úkrytu a srazil jsem prvního Borga k zemi. Dopadl tak nešikovně, že jeho primární funkce zkolabovaly. Teď už zbýval jen druhý Borg. Udělal jsem ve vzduchu otočku a dobře mířeným kopem jsem Borga uhodil do hlavy. Ten se zapotácel, phaserová pistole mu vypadla z ruky, ale snažil se mě uhodit pěstí. Jeho ránu jsem vykryl, chytil jsem ho za hlavu osazenou přístroji a rozbil jsem mu ji kolenem. Borg se zapotácel a bouchl sebou o zem.


Vstoupil jsem pobořenými dveřmi dovnitř a spatřil jsem malou místnost, v níž nebylo nic, až na jeden výklenek, a v něm byla Sedmá z Devíti. Pozorně jsem si ji prohlížel. Byla to štíhlá, asi metr sedmdesát vysoká žena s velkým poprsím. Z její borgské minulosti jí zbyl implantát nad levým okem. Přistoupil jsem k výklenku, ale ten byl kryt silovým polem.

Sakra, pomyslel jsem si, to se musí stát zrovna mě.


„My jsme Borgové, budete asimilováni!“

„To těžko!“ zakřičel jsem v odpověď. „Vydejte nám Sedmou a my odejdeme!“

Borgská královna upřela zrak na konzolu, za níž jsme se schovávali, a mě napadlo, že bych ji nepolíbil, ani kdyby mi za to někdo dal nevím co.


Na hlavním monitoru na řídící desce se objevila Janewayová. „Zaznamenáváme rušení v subprostoru od borgských zbraní, ale systémy neproniknou skrz silné iontovo-neutronové záření. Jste napadeni?“

„Jo, to ano,“ řekl jsem, když kokpit znovu osvětlily jiskry od plazmy. Polkl jsem a pokračoval jsem: „Odmaskujte se a já se schovám s raketoplánem za vaše štíty, hejbněte zadkem a nabijte plazmové dělo!“


Dveře se rozevřely a do kajuty vešla Jennifer. V kajutě bylo šero, ale i přesto byla rozpoznatelná její krása. Přišla ke mně a řekla mi: „Ještě jsem zapomněla poděkovat za záchranu.“ Její rty se přiblížily k mým a dlouze mě políbila. Poté se otočila a stejně rychle jako přišla i odešla.

Nestačil jsem si to v hlavě ani probrat, když mě zase někdo vyrušil. Tentokrát neprošel dveřmi, ale zhmotnil se před mým křeslem. Byl to Q. Sedl si na mou postel a jako obvykle se usmíval. Potom se na mě podíval a řekl: „Nemyslíte, kapitáne, že komandér Diazová umí pěkně líbat?“


„Uf, díky, kapitáne, to nic není, na mé první lodi to bylo horší, tam mi spadla zmrzlina do warp jádra a loď vybuchla.“ Praporčík Bridges, syn vysoce postaveného admirála flotily, po tom, co dostal ránu, když se snažil spravit nefungující osvětlení v jídelně.


Na blízkých planetoidech bylo asi pět ztroskotaných lodí Flotily, mezi nimi i Enterprise-E, která zmizela před týdnem. Dále tam byly i trosky borgských krychlí a vypadalo to, že nejméně jedna je schopna letu.

„Panebože, co se tu stalo?“ otočil jsem se zmateně na kapitána.

„Tohle už se dlouho předpokládalo, ale Federace to zamlčovala. Bojuje se zde s Borgy už celý měsíc, jak vidíte, bylo zde zničeno několik lodí, které Federace prohlásila za ztracené nebo některé, které úředně vůbec nikdy neexistovaly.“


S komandérem Diazovou jsme si tykali, protože jsme si byli velmi blízcí. Začalo to asi před dvěma měsíci, kdy jsme se na první misi s Discovery vzájemně sblížili, vzplál mezi námi plamen touhy. Pak ale utichl, zůstali jsme však přátelé.


Zjistil jsem, že všichni na můstku na mě civí. Jennifer, která seděla na křesle pod skenovací konzolou, u které pracovala Texana, vypadala vyjeveně a všechno to korunoval svými slovy pan Dat. „Co se vám stalo s uniformou, kapitáne? Chybí vám rukáv.“

Snažil jsem se posádku trochu rozveselit, a tak jsem s mírnou nadsázkou řekl: „Znáte mě už tak dlouho, Date, a pořád nevíte, že když mi je teplo, utrhnu si rukáv.“


John Banks pokýval hlavou a pak se zničehonic zeptal: „Vím, že bych se na to ptát neměl, ale dřív než mě vrátíte zpět, by mě zajímalo, kdy přistaneme na Marsu.“

I když tato otázka porušovala časovou směrnici, zodpověděl jsem ji. „První lidé na Marsu přistanou 25. dubna 2019, a první člověk, který na něj vkročí, bude Jeremy Banks, váš syn.“


Z boku Discovery vytryskl do volného vesmíru modrý plazmový paprsek a jeho účinkem se otevřel hnědý okrouhlý tunel, neboli červí díra. Štíty na lodi se zbarvily do ruda a Discovery vletěla do díry. Na můstku byly cítit opět slabé otřesy a já jsem musel ocenit nově vypolstrované křeslo, které je tlumilo. Otřesy byly způsobené nestálostí tunelu a častých výbojů uvolňující se energie uvnitř. Štíty na lodi musely mít proto správné póly, aby odpuzovaly kationty a anionty, jinak by mohlo dojít k narušení strukturální integrity nebo warp signatury.


„Jsem rád, že jste splnil úkol,“ řekl Q. „Celou dobu jsem vás pozoroval a musím uznat, že jste se s těmi pavouky docela slušně vypořádal. Ale pozor, soud ještě nestanovil rozsudek. Nedožil se ho ani kapitán Picard, a ani vy se ho možná nedožijete. Soud s lidstvem je totiž věčný jako vesmír a čas sám. Ale já věřím, že vy ho dokážete vyhrát. Kapitán Picard by byl na vás pyšný. Tedy vlastně je.“

USS Discovery v novém kabátu

SagittaTak trochu jsem přemýšlel o tom, že bych svůj Star Trek ještě někdy přivedl k životu, samozřejmě v serióznější podobě, buď v povídce, anebo v plnohodnotném románu. Nepochybně bych spoustu věcí změnil. Jednou z nich by bylo, že bych se snažil o větší startrekovou realističnost. Děj by se možná odehrával krátce po Voyageru, zřejmě v osmdesátých letech čtyřiadvacátého století. V tom případě by byla Discovery lodí třídy Akira, která je mou oblíbenou. Pokud bych děj posunul do budoucnosti, kde se knihy původně odehrávaly, využil bych nejspíš svůj design třídy Sagitta. Loď by také neměla plazmový kanón a ani by neuměla cestovat časem (i když toho bych se úplně nevzdal). Pokud bych využil nějakých vylepšení, tak těch, které byly k vidění v posledních dílech Nové Generace či Voyageru (jako maskování, pancíř atd.). Pohrát bych si také chtěl s myšlenkou PVH, Pohotovostního velícího hologramu, a dalších možností využití holografické techniky. Udělal bych také změnu ve složení posádky. Kapitánem by byl Adam Archer, jak správně tušíte vzdálený potomek Jonathana Archera (proto také možné využití Akiry, která je budoucí obdobou třídy NX), a nebyl by to žádný superman s nadpřirozenými schopnostmi. V posádce bych chtěl mít také Andorianku a zřejmě jednoho Xinda (buď plazího, anebo humanoidního, prvního ve Flotile). Děj by se zřejmě točil okolo přijetí Xindů do Federace, anebo vzpomínkového aktu, kdy by na jejich planetě došlo k uctění obětí útoku na Zemi v roce 2153. Adam, jako potomek Jonathana Archera, by byl samozřejmě s Discovery přítomný, možná by byl na lodi i nějaký vyslanec Federace (možná někdo z Nové generace či Voyageru). Samozřejmě by ale nastala nějaká komplikace a při slavnostním ceremoniálu by tajemným úkazem došlo ke změně časové linie, v níž by se oblast opět proměnila v Delfskou oblast a Discovery by musela čelit úkladům Stavitelů sfér. Anebo by se ocitla rovnou v minulosti a Archerovi by nějak píchla v době mezi dvěma vybranými epizody Enterprise ze třetí série.

Ale to je zatím jenom hudbou vzdálené budoucnosti. Snad budu mít jednou čas a chuť, sednu k počítači a sepíšu to. Mám však pocit, že by mě to děsně bavilo. Stejně jako celý Trek.


Poznámka: Omlouvám se za obsáhlost článku. Člověk píše a píše…

nadporučík Captain_P
autor: Captain_P
vydáno: út 31. prosince 2013
přečteno: 2637x
komentáře: 7
Facebook Twitter Google+

Další články z této rubriky:

Záznam divadla Madam Q je online  -  pá 25. prosince 2020
Online premiéra fanfilmu Elektrický hrad  -  st 9. prosince 2020
Její právo: A Star Trek Fan Production je online  -  po 19. října 2020
Madam Q v Kameni, Její právo s Piloty  -  po 31. srpna 2020
Star Trek Bridge a 12 myslí na YouTube  -  út 21. července 2020
Řekni to hudbou  -  ne 7. června 2020
Squadron dnes spouští svou Indiegogo kampaň [VIDEO]  -  čt 20. února 2020
Podívejte se na Tajemnou Odyseu [VIDEO]  -  út 18. února 2020
Hvězdná loď hledá Patrony  -  ne 16. února 2020
Projekty FSFilm v roce 2020  -  út 28. ledna 2020
Nový teaser na Squadron A Star Trek Fan Production [VIDEO]  -  st 15. ledna 2020
Chuť Apokalypsy je online  -  st 25. prosince 2019
Star Trek: Chybějící příběhy na Moravě 2  -  so 23. listopadu 2019
Star Trek: Chybějící příběhy na Moravě  -  pá 25. října 2019
Chuť Apokalypsy a JK speciál v Ponrepu  -  čt 24. října 2019

Star Trek and all related properties are Registered Trademarks of Paramount Pictures, registered by United States Patent and Trademark Office. All rights reserved. THESE PAGES ARE NOT OFFICIAL!

Internetový portál Trekkies.cz je vytvářen a spravován klubem a dalšími redaktory. Je postaven na základech redakčního systému phpRS.

© 2005, Trekkies: TNG