Toto je archiv českého Star Trek portálu Trekkies.cz, který není od ledna 2021 aktualizován a je přístupný pouze ke čtení. Pokračujte prosím na novou verzi webu Trekkies.cz.

Star Trek v komentářích: Nechte zaznít svůj názor

út 17. října 2017      autor: Eodeon      přečteno: 1903x      délka: 14 min      komentáře: 1

deltaJako trekkies jsme všichni vlastně takovými ambasadory Star Treku. Naším nepsaným posláním by mělo být, obrazně řečeno, šířit „zvěst“ Star Treku mezi „bezvěrce“ podobně jako misionáři. Vždyť mnoho lidí by tuto vznešenou a v neposlední řadě i velice zábavnou a uchvacující vizi budoucnosti ocenilo, kdyby se ovšem k jejich zrakům kdy dostala, nebo kdyby jim někdo, jehož názoru důvěřují, pomohl vzepřít se své předpojatosti vůči Star Treku. Nakonec, uvědomme si, že možná stačilo málo a i mnozí z nás se mohli se Star Trekem minout. Kdybychom bývali nebyli ve správnou chvíli na správném místě, mohli jsme i my patřit mezi ty nezúčastněné, kteří mají o Star Treku jen letmé povědomí jako o jakémsi „naivním vědeckofantastickém seriálu pro blázny v kuriózních převlecích“. Věříte-li na nekonečné multiverzum alternativních vesmírů, pokuste si na okamžik představit ten vesmír, v němž jste se trekkiem nikdy nestali. O co všechno byste zůstali ochuzeni? Byli byste vůbec toutéž osobou? Lze si to vůbec představit, nebo vás Star Trek ovlivnil natolik, že život bez něj nelze ani domyslet? A tak se jeví o to zřejmější, že to nejmenší, co každý z nás může udělat, je hovořit o Star Treku před svými blízkými, nejlépe v dobrém.

Za svou zálibu ve Star Treku jsem se nikdy nestyděl. Nemusel jsem. Měl jsem to štěstí vyrůstat v kolektivu, který sci-fi seriály oceňoval a k trekkies se v něm chovali s úctou. Ale můj případ nejspíš není reprezentativní. Soudě z mnoha komentářů zdejších uživatelů se valná část trekkies jistou dobu potýkala s opačným přijetím. Pak je zdráhavost dělit se o své zájmy s kýmkoliv dalším plně pochopitelná. Naštěstí se od dob mého mládí změnila doba (nejen) s ohledem na fanoušky vědecké fantastiky. Trekkies, svého času ostrakizovaní a označovaní – podobně jako i příslušníci jiných fandomů – coby ti „geekové“ či „nerdi“, jsou dnes s pomocí týchž slov spíše oslavováni a „jejich“ kultura je kladena pomalu až na vrchol zábavy. Být expertem na tu kterou oblast populární kultury se téměř stalo novým módním výstřelkem a nejeden hipster přestal předstírat zájem o vysoké umění, jen aby mohl místo toho sugerovat svému okolí zájem o Star Trek, komiksy a videohry. Důvody, proč jsou subkultury geeků nyní akceptovány, jsou stejně povrchní jako důvody, proč byly dříve opovrhovány, ale kdo by si chtěl stěžovat.

Star Trek ovšem „renesanci“ subkultur fanoušků sci-fi spíše prospal. Po dvanáct let od ukončení předposledního seriálu zažívala značka pozvolný útlum a zájem mnoha fanoušků postupně ochaboval. I pozornost několika dříve skalních trekkies se časem přesměrovala jinam. Ale nyní se Star Trek díky novému seriálu vrací do povědomí lidí a má naději získat nové fanoušky; takové, kteří by ocenili nejen Discovery, ale kteří by si uměli vybrat i z dřívějších seriálů a filmů. Přežití Star Treku se do značné míry odvíjí od jeho schopnosti zaujmout nové diváky, oslovit každou novou generaci. My, kdo jsme ve fandomu ti „služebně starší“, bychom se samozřejmě neměli k neofanům chovat povýšeně, nebo přímo s despektem, jak se to občas děje, ale naopak s respektem přirozeně náležejícím tomu, kdo nás možná jednoho dne v našem údělu nahradí. A potenciálním fanouškem je vlastně každý. Každý, kdo přichází s dobrými úmysly, si zaslouží ve fandomu přivítat.

Jak se ale zasloužit o lepší pověst Star Treku? Tedy krom pochvalné zmínky, když na věc náhodou přijde řeč v kolektivu přátel. Já osobně se na přednosti Star Treku snažím poukazovat na všech webech, kam si chodím vyměňovat názory s dalšími příznivci dobrých filmů, seriálů, knih atd. Byl bych sice raději, kdyby si mě ostatní z těchto sociálních sítí pamatovali spíše jako toho, kdo se ze všeho nejvíce zajímá o vysoké umění, kdo touží přiučit se o výtvarnictví, o architektuře, literatuře, filozofii a samozřejmě filmu, především filmu uměleckém, nezávislém, duchovním, surrealistickém, undergroundovém či avantgardním. Zdálo by se, že přiznat za takové situace zálibu v „pouhém“ prostředku televizní zábavy, by mohlo v očích ostatních vypadat jako slabost a jako zpronevěra předsevzetí věnovat se v první řadě největším uměleckým skvostům světového filmu. Marně bych vysvětloval a obhajoval nárok, který všichni mají na svá soukromá „guilty pleasures“. Přesto se se zájmem o Star Trek netajím. Naopak, často se za něj přimlouvám v diskuzích; tam, kde je pochvala namístě, jej chválím v komentářích; a čas od času napíšu pár slov na jeho obranu před hněvivým příspěvkem odpůrce. Uvažuji tak, že dát najevo přízeň tomuto fenoménu, nebo této ideji či myšlence, chcete-li, prostřednictvím stručného komentáře, je maličkost, kterou občas může udělat každý z nás.

Napsat dobrý komentář je samozřejmě velice těžké. Je třeba být výmluvný, ale přitom jen na malém prostoru. Je třeba vystihnout to podstatné, ale nezacházet přitom do přílišné hloubky. Je třeba obsáhnout mnoho svých postřehů, ale zachovat přitom jednotu textu. Je třeba přispět čímsi svým a jedinečným a neopakovat přitom nic z toho, co již k tématu napsali předešlí komentátoři. Čistě pro inspiraci ostatním jsem tedy v tomto článku připravil výběr několika mých komentářů k startrekovým filmům (vše původně z ČSFD.cz), starších i novějších, aby bylo znát, jak jsem se s touto výzvou popral konkrétně já. Občas lépe, občas hůře. Posuďte sami a nechte se inspirovat k vlastnímu psaní.


Star Trek: The Wrath of Khan (14. 10. 2017)

Khanův hněv získal postupem času status fanoušky nejoceňovanějšího filmového příspěvku do univerza Star Treku. Ačkoliv osobně nesouhlasím, že by vskutku byl nejlepším filmem mezi všemi dnes již třinácti kousky, dobře rozumím tomu, proč se snímek těší až takové oblibě. /// Předně je tomu tak proto, že na rozdíl od předešlého a většiny následujících vychází z přímočaré a v základu nekomplikované zápletky. Nemají v něm místo žádná neuchopitelná fantastická mystéria, diváky netrápí žádné filozofické hlavolamy, žádné alegorie jim nenastavují zrcadlo a nenutí je k morálnímu (sebe)zpytování. Místo všeho toho film spoléhá "jen" na prostý, avšak spolehlivý archetyp souboje dvou vůdců, dvou odvěkých protivníků, a to v dimenzích hrubé síly i intelektu. Ne že by snad oduševnělost scházela filmu docela; své vlastní myšlenky v sobě zjevně nese. Jen je nepojednává do přílišné hloubi a nevěnuje jim příliš prostoru. Spíš pokaždé jen zabředne pod povrch, aby se trochu osmělil, a vzápětí se kvapem vrací k akci a napětí. Co však budí klamný dojem intelektuální hloubky, je těsná návaznost těchto myšlenek na vnitřní prožitky postav a jejich role ve vyprávění. /// Tím se dostávám k další (tentokrát plným právem) oceňované přednosti filmu - k práci s postavami. První film podle Star Treku postavám péči sice věnoval, každé dal její vlastní smysl a její vlastní úděl, ale to vše se nakonec ocitlo v rozlehlém stínu ústřední záhady a jejího řešení. Především však postavy zůstávaly typicky roddenberryovsky "sošné". Se startrekovými postavami se vůbec těžko sžívá. S charakterově naprosto dokonalým jedincem, rozumným, poctivým a veskrze čestným není vůbec lehké se identifikovat, a přesto přesně takoví jsou Roddenberryho lidé budoucnosti. To však naštěstí neplatí pro Meyerovy lidi budoucnosti. Pro verze hrdinů z Khanova hněvu se pochopení nachází snáz. Zde jsou totiž obtíženi méně abstraktními, a proto daleko srozumitelnějšími starostmi. Řečeno prostšími slovy, postavy filmu jsou lidštější, než jak byly známy do té doby. Stačí si vzpomenout na Kirka, když v útrobách planetoidu Regula přemítá nad volbami, které kdysi učinil. Sužují ho vzpomínky na malý podvod ze studentských let, kvůli němuž se však nikdy nenaučil zásadní lekci a to nyní může stát mnoho lidí pod jeho velením životy. /// Tím se zase dostávám ke konci filmu a poslednímu z nejvýznamnějších důvodů, proč si film vydobyl svůj kultovní status: "Byl jsem a vždy budu Vaším přítelem..." neboli největší scéna v dějinách filmového Star Treku až po současnost. Tím jsem si tak jist, že ani necítím potřebu tak smělý výrok zdůvodnit.


Star Trek: Prelude to Axanar (29. 8. 2014)

Vývoj fan filmů v posledních více než deseti letech mě nepřestává fascinovat. Pokaždé, když si myslím, že poslední fanfilmový hit nic nepřekoná, vynoří se další, o poznání lepší. /// Omezím-li úhel pohledu jen na fan filmy podle Star Treku (jelikož taková série italských filmů Dark Resurrection podle Star Wars je přinejmenším ve stejné lize), jsem nucen prohlásit Předehru k Axanaru za jejich (prozatímní) vrchol. A to jsem jich viděl drtivou většinu. Předpojatost vůči údajnému amatérismu fan filmů jako takových rozehnaly už seriály jako Star Trek: New Voyages/Phase II či filmy jako Star Trek: Phoenix - Cloak & Dagger, ale Axanar posunul laťku ještě o něco výš. K dispozici je přitom pouze dvacetiminutový úvod k připravovanému celovečernímu filmu (na YouTube i s českými titulky, hledejte „Prelude to Axanar“), jehož uvedení je plánováno na léto 2015. Předehra k Axanaru ovšem nehledě na cliffhanger v závěru funguje i jako autonomní film. Ode všeho předešlého se radikálně odlišuje kvazi-dokumentárním pojetím filmu coby fiktivního in-universe pojednání o průběhu jednoho masivního válečného konfliktu, jehož dovršení se diváci dočkají až v celovečerním Star Treku: Axanar. /// Jako typické „mluvící hlavy“ vzpomínají veteráni s odstupem mnoha let na stěžejní události války a střídají se s „archivními“/ilustračními záběry z bitev. V té souvislosti je třeba udělit tři významné pochvaly tvůrcům. První za profesionální herectví, jaké ve fan filmech podle Star Treku dosud nebylo k vidění. Ostatně, už jen hvězdné obsazení hovoří samo za sebe. Druhou za velmi důmyslný střih, který velmi rozmanité komponenty skládá do celku, který nejenže dává dokonalý smysl, ale zároveň baví a vzbuzuje zvědavost a napětí. No a třetí za plně profesionální digitální triky, čímž míním všechny záběry na průlety nádherných vesmírných lodí a planetární krajiny. /// Ale chválit by se dalo ještě dlouho. Ocenit by zasloužil i epický hudební doprovod, skvěle napsané (a do jisté míry i skvěle zaimprovizované) dialogy, „fanatická“ úcta ke kontinuitě fikčního světa a snaha o duchaplnost, která ke „správnému“ Star Treku neodmyslitelně patří. S ohledem na všechny tyto kvality a mnohé další nelze pochybovat o tom, že se vznikem Axanaru se opět začínají psát dějiny Star Treku. Jsem za to rád o to víc, že je po desítkách let opět začínají psát sami fanoušci.


Star Trek: The Motion Picture (17. 12. 2012)

Přestože i následující startrekové filmy budou patřit k dobové špičce v rámci svého žánru, ten první si vysloužil místo mezi nejlepšími fantastickými filmy všech epoch. Zhlédl se v bezprecedentním úspěchu Lucasových Star Wars, volně navázal na již v té době kultovní seriálový Star Trek, ale nejvíce ze všeho jako kdyby se inspiroval u Kubrickovy fenomenální 2OO1: Vesmírné odysei. Platí to nejen o kromobyčejně pomalém tempu odvíjení děje, které – stejně jako u Kubricka – dává vyniknout lyrizujícím průletům vesmírných lodí, stanic a orbitálních modulů prázdnotou kosmu a ještě hmatatelněji dovoluje pocítit Goldsmithovu geniální hudbu, ale i o volbě tématu: pro nejlepší sci-fi filmy typický motiv střetu s neznámem, jaké dalece přesahuje dokonce i člověka budoucnosti. Díky velice detailnímu a originálnímu produkčnímu designu (Andrew Probert je génius na svém místě a umělecké nadání Roberta McCalla nelze zpochybnit), Trumbullovým bezkonkurenčním schopnostem svého času nejlepšího tvůrce speciálních efektů, Wisově zkušené režii a snad i postřehům konzultanta Isaaca Asimova představuje antagonista filmu entitu dokonale cizí a nepovědomou, záhadnou a znepokojující, gargantuovsky rozlehlou a nepředstavitelně silnou. /// Paradoxně právě bezdějové okamžiky jsou nejsilnějšími momenty filmu: dlouhé, geekovsky opojné, uchvacující záběry na Enterprise v suchém doku, dechberoucí průlet kolem gigantické cizí lodi a pozdější exkurze jejím nitrem. /// Ač to lze vnímat jako klad i zápor, na rozdíl od Kubricka a jeho černého monolitu se Star Trek: Film vydává cestou postupného zodpovídání pokládaných otázek a odhalování mystérií, během čehož diváka zaplavuje udivujícími obrazy, znepokojivým burácením „varhan“ (respektive blaster beamu) a subtilními hereckými výkony, které spíše jen chytře naznačují pocity a pohnutky postav. V nejlepším startrekovském duchu jsou osudy známých postav důmyslně propleteny jeden s druhým jako i s epickým konfliktem ohrožujícím celé lidstvo. Na vztazích hrdinů a každém z jejich drobných, osobně motivovaných rozhodnutí záleží úspěšné rozvinutí celého toho relativně komplikovaného dějového spletence, v němž má takřka každá postava svou významnou úlohu, svůj vlastní konflikt a vlastní téma. Skoro se ani nechce věřit, že film, který původně ani filmem být neměl, se těší tak důvtipnému a intelektuálně podnětnému scénáři. Svým způsobem až mystický, ba duchovní snímek o bohu, který se vydal hledat svého stvořitele a našel ho v člověku.


Star Trek: The Final Frontier (16. 8. 2012)

Nejhorší, respektive jediný špatný ze všech dnes již dvanácti celovečerních filmů podle Star Treku. Shatner se sice nedávno ukázal jako nesmírně talentovaný režisér schopný dostat se až na dřeň citlivého tématu, ale schopnosti, jež projevil v oblasti niterných, hluboce osobních dokumentů (The Captains), nedovede uplatit u akčního blockbusteru. Jeho režie, ostatně jako celá dramaturgie filmu vyznívají vysloveně amatérsky. Tragédii dovedly do hořkého konce na svou dobu mimořádně špatné speciální efekty, které mají blíže Původnímu seriálu z šedesátých let, nežli áčkové filmové produkci konce osmdesátých. Film velkou měrou mrzačí také střihová skladba. Těžko spekulovat, jestli střihač byl až takový diletant, nebo zda se touto cestou pokoušel zamaskovat lacinou výpravu a jiné následky malého rozpočtu. Buď jak buď, zdařilo se mu obrat o jakékoliv napětí i to málo nadějných akčních scén, které byly ve scénáři (přistání raketoplánu pod klingonskou palbou, zátah na město v pouštní krajině, nechtěně kuriózní závěrečný souboj s "Pánem Bohem", atd.). /// Co ovšem neměl nejmenší šanci zakamuflovat nikdo, je fakt, že celá fabule je pouze děravou sítí z absurdit navěšených na další absurdity (slézání hor bez jištění, odlákání hlídky vyzývavým zpěvem a tancem, vysvobození z "papírového" vězení, únik nekonečně vysokou výtahovou šachtou přes více než sedmdesát palub a navíc na raketových botách, nadržení Sulu s Chekovem slintající za klingonskou mužatkou, sonda Pioneer 10, které sám od sebe narostl warpový pohon a dostala se tak až na klingonské území, a tak by se dalo pokračovat ještě dlouho...). Děje nerespektují elementární fyzikální zákonitosti, ani kontinuitu fikčního světa (Spock má náhle bratra? A cože to prý je ve středu galaxie?), jejich zvraty se jeví být motivovány čirou náhodou, jednání postav často nebývá objasněno o mnoho lépe (především Klingoni jsou naprosto nevyzpytatelní pomatenci), akční závěr filmu vyznívá přímo jako fraška. /// Co je ale ze všeho nejhorší a sotva odpustitelné – z filmu se zcela vytratila veškerá podstata původního Star Treku – jakákoliv ušlechtilá teze nebo myšlenka, kterou bychom mohli vyčíst, i kdyby jen mezi řádky. Namísto ní dostávají diváci jen ostudně banální frázičku, že "bůh je v našich srdcích" a míní se tím asi tak tolik, abychom ničemu nevěřili slepě, byli na sebe hodní a měli se rádi. /// Star Trek je ovšem krev v mých žilách, a tak přes naprosto zpackané podání a tupou sluníčkovou tezi v závěru, mám sklony vnímat na filmu především ty malé izolované ostrůvky kvalit, jakých si snímek přeci jen pár uchoval. Jedním z nich je Goldsmithův legendární soundtrack, dalším jsou vybrané scény blíže rozkrývající skryté kouty duše legendárních postav, pojetí prožité bolesti jako konstituční součásti lidské duše (nic objevného, ale potěší) a plno dalších nepatrných momentů a chvil, kdy zpod toho nánosu neumětelství vysvitla přežívající trocha toho zabitého potenciálu.


Není pochyb, že mnozí čtenáři budou s názory vyjádřenými v komentářích ostře nesouhlasit. Každý přeci máme svůj unikátní pohled na věc, který se navíc časem může výrazně posouvat, jak často pozoruji sám na sobě. O to hodnotnější je, když se o ten svůj pohled podělí co nejvíce fanoušků. Poučí se tím navzájem o nové úhly pohledu a nové postřehy a zároveň mohou oslovit i nové zájemce a nasměrovat jejich pozornost ke Star Treku. Máte-li i vy profil na databázích a sociálních sítích jako jsou ČSFD (www.csfd.cz) nebo Edna (www.edna.cz), podělte se o své názory na startrekové filmy a seriály. Ke knihám podle Star Treku se můžete vyjádřit například na Legii (www.legie.info), nebo na knižních databázích ČBDB (www.cbdb.cz) a Databáze knih (www.databazeknih.cz) a dalších místech. Nový Star Trek seriál, ať už se nám líbí nebo nelíbí, přináší příležitost oživit zájem o celou značku, se vším, co na ní má kdokoliv z nás rád. Tuto šanci bychom neměli promarnit. Ať jsou vaše názory jakékoliv, třeba i nepříznivé, neostýchejte se o ně dělit s ostatními. Dobré je už to, že se o Star Treku mluví. Opět.

kapitán flotily Eodeon
autor: Eodeon
vydáno: út 17. října 2017
přečteno: 1903x
komentáře: 1
Facebook Twitter Google+

Další články z této rubriky:

Odkazy na hry z přednášky „Jak si trekkies hrají“  -  čt 10. prosince 2020
Záznam přednášek z Trekkenu online [VIDEO]  -  čt 3. prosince 2020
Kdo, co, kdy a kde ve Star Treku [VIDEO]  -  st 30. září 2020
SERIÁL: Kompletní časová osa ST událostí! (1. část)  -  út 6. listopadu 2018
Star Trek se dočká nového animovaného seriálu  -  pá 26. října 2018
StarTrekKnihy.cz – Nový informační portál zdaleka nejen o knihách  -  čt 30. srpna 2018
Šťastné a startrekové!  -  pá 22. prosince 2017
15 nejmocnějších protivníků ve Star Treku  -  čt 2. listopadu 2017
Star Trek: Discovery a další skvosty v knihovně CZ Kontinua  -  so 23. září 2017
Smuteční oznámení  -  so 19. srpna 2017
Star Max: Pravda, 1. část  -  po 17. července 2017
Star Max: Z principu  -  st 10. května 2017
Star Max: Klony útočí  -  po 20. února 2017
Elektrokolo ve startrekovém střihu  -  čt 9. února 2017
Až přijde první kontakt  -  so 28. ledna 2017

Star Trek and all related properties are Registered Trademarks of Paramount Pictures, registered by United States Patent and Trademark Office. All rights reserved. THESE PAGES ARE NOT OFFICIAL!

Internetový portál Trekkies.cz je vytvářen a spravován klubem a dalšími redaktory. Je postaven na základech redakčního systému phpRS.

© 2005, Trekkies: TNG