Pod vlivem skeptiků a jejich apokalyptických proroctví jsem se obával, že při sledování Discovery nebudu mít ten tolik potřebný pocit, že jde opravdu o Star Trek, ale to se ukázalo jako plané obavy. Hlavně díky dynamice na můstku Shenzhou se hned zkraje dostavil žádoucí startrekový feeling a později, během výsadku ve skafandru, jsem měl dokonce pocit, že tak silný dojem „skoku do neznáma“ jako v této scéně, vyvolalo v celých dějinách Star Treku jen máloco (například podobná scéna v prvním filmu z roku 1979).

/// Úspěch Star Treku ale vždy do značné míry spočíval na postavách. Hlavní hrdinka Michael Burnham ve mně během tohoto našeho „prvního kontaktu“ zapůsobila dojmem komplexní, přitom věrohodné a sympatické postavy, už tím, že i její kontroverzní volby jsou pochopitelné a že vliv vulkánské výchovy je na ní i přes sedmiletý odstup znatelný ve většině scén a představuje v různých situacích jak výhodu, tak překážku. Scenáristé si navíc dali mnoho práce jak s jejími motivacemi, tak s podrobným rozkrytím jejího vztahu ke kapitánce. Z málokterého kapitána Star Treku přitom vyzařuje taková autorita jako z Philippy Georgiou a málokterý vzbuzuje tolik respektu a přitom i sympatií a vřelosti. Sarua jsem si zamiloval téměř okamžitě. Vypadá skvěle, je osobitý a je to takový typicky startrekový mimozemšťan s vlastními manýry a vrtochy, na které je třeba si ze začátku chvilku zvykat, ale později ho kvůli nim bude divák milovat. Ani Sarekovi není co vytknout.

/// Klingoni mi také dělali starosti, ale zvykl jsem si na jejich novou vizáž překvapivě rychle a neměl jsem potíž přijmout, že se jedná skutečně o Klingony. Snad tomu pomohla i mluva v jejich rodné řeči (zde navíc konečně i s mimozemským přízvukem). Masky se mimořádně povedly. Je v nich určitá grácie, která novogeneračním Klingonům scházela. Ačkoliv jsem si tedy zvykl představovat si Klingony s vizáží lidí po úrazu hlavy, kteří tráví příliš mnoho času v kadeřnických salónech, po třech prozatímních proměnách jejich zevnějšku v dějinách Star Treku mi nechybí přizpůsobivost k tomu, abych uvykl i výsledku této čtvrté změny, zvláště je-li tak umělecky zajímavá a profesionálně provedená.

/// V souvislosti s účastí Klingonů v Discovery si vybavuji, že se kdysi mezi fanoušky vzrušeně spekulovalo nad možnostmi natočit další startrekový seriál, ovšem tentokrát z pohledu mimozemské rasy. Klingoni patřili mezi nejžhavější kandidáty. Ale to byl bláhový sen, samozřejmě. Ovšem nyní, po zhlédnutí pilotního dvojdílu Discovery, mě napadá, že se tento sen přeci naplnil, přinejmenším z části, jelikož značný prostor je zde věnován vyprávění čistě z klingonské perspektivy.

/// I s ohledem na intelektuální podněty a alegorie zakódované v příbězích je pilot Discovery věrný předešlým seriálům. Mě osobně velice zaujalo napadení určitého dogmatismu Hvězdné flotily, jejíž vznešené zásady (např. nebýt nikdy agresorem) se v praxi mohou ukazovat jako kontraproduktivní (někdy střílet první znamená předejít ještě většímu zlu), ačkoliv právě příklad „preventivní války“ je velmi ožehavý a tudíž příjemně odvážný. Politická alegorie je však ještě více zřetelná v klingonské perspektivě – tvůrci konečně zužitkovali starobylost této válečnické kultury a čerpali motivace z jejího náboženského charakteru, což jsou obojí elementy, které patří do startrekové mytologie už odedávna, nicméně tvůrci dřívějších seriálů je téměř nevyužívali. Podstatné je uvažování Klingonů, podle nichž samotnou existenci jejich kultury ohrožuje samotná existence kultury jiné. Aliance rozličných kultur ve Spojené federaci planet je přímo jmenována jako důvod klingonské agrese, jako hrozba „čistotě“ jejich tradičního způsobu života. Na druhé straně zde můžeme nacházet také obzvláště výmluvnou, invertovanou paralelu s rasismem na příkladě klingonské nenávisti k albinismu, paralelu navíc plně opodstatněnou precedentem seriálovým a literárním.

/// Jako fanoušci jsme všichni nějakým způsobem zaujatí. Podobně jako někteří fanoušci usilují sami sobě naočkovat nesnášenlivost vůči jakémukoliv novému Star Treku, já naopak mám sklony jakýkoliv nový Star Trek vítat coby dlouho a zoufale očekávané rozšíření oblíbeného vesmíru, za který bychom měli být i přes případné problémy vděční, protože už taky žádné nikdy přijít nemuselo. Pilot Discovery mi však situaci ulehčil svou relativně vysokou kvalitou. Rád odpustím určité povrchní známky porušení (zejména technologické) kontinuity v rámci fikčního světa a pominu jistou scenáristikou nedotaženost (př. scházející zdůvodnění, proč hrdinky neznají polohu studny a podle čeho navigují při jejím hledání). Podstatné, jako ostatně vždy a u všeho, jsou totiž až podpovrchové kvality obsahové – myšlenky, ideály a hodnoty. A i když pilot Discovery vypadá na povrchu úchvatně a impozantně, hlavní je, že srdcem je to Star Trek.

Původně publikováno 3. 10. 2017 jako komentář na ČSFD. Zde v mírně upravené podobě.